Lina je patnáctiletá holka. Není na ní nic zvláštního, právě se poprvé zamilovala a zjistila, že má obrovský talent na malování. Přijali ji na vysněnou školu, žije ve spokojené rodině s milujícími rodiči a mladším bráškou. Ideální život… Tedy, byl by ideální, kdyby se nepsal rok 1941 a Lina nežila v Litvě. V té Litvě, kterou si podmanil Stalin a nepohodlné Litevce vyhnal na Sibiř. Tam se ocitá i Lina s maminkou a bráškou Jonasem. Tatínek s nimi není, nemají o něm téměř žádné zprávy. V krutých podmínkách Sibiře spolu s dalšími vězni bojují nejen o to, aby se dožili rána (mnozí se ho nedožijí), ale také o svou důstojnost (tu mnozí prodají za pohodlnější život). Lina s pomocí své touhy po návratu do Litvy a díky svému výtvarnému talentu hledá cestu a sílu k přežití.
Když knihu dočtete, napadne vás jedno jediné slovo: Hrůza. Hrůza z toho, jak se život spořádané intelektuální rodiny během patnácti minut může změnit v peklo. Hrůza z toho, jak si lidská rasa dovede ubližovat. Hrůza z toho, čím vším v nedávné minulosti museli projít lidé, jejichž jediným prohřeškem bylo to, že se někomu nehodili do jeho plánu. Tu hrůzu cítíte v každé kapitole, v každém dalším příběhu.
Ruta Sepetysová psala knihu tak, aby si ji mohlo přečíst i dospívající dítě. Vyhýbá se košatým pasážím a komplikovaným obratům a zůstává střídmá a věcná. „Přemýšleli jste někdy o tom, jakou cenu má lidský život? To ráno měl ten bráškův cenu kapesních hodinek.“ Podobně stručných věcných pasáží je v knize několik. Kniha tím zůstává na pomezí mezi literaturou pro mládež a literaturou pro dospělé. Autorka vytvořila několik zajímavých vedlejších postav, které nemají v knize moc prostoru, ale fungují jako dokonalá ilustrace společenství. Je tu plešatý, věčně nespokojený pán. Jsou tu lidé, kteří podlehli nátlaku NKVD a podepsali spolupráci. Jsou tu lidé, kteří pro dobro svých dětí prodali svou důstojnost, svou čest. Jsou tu lidé, kteří se nedočkali šťastného konce. V knize je utrpení, bída a smrt, ale současně láska, naděje a touha po životě.
V šedých tónech se určitě nestane kultovní literaturou typu Souostroví Gulag. Ale všude, kde vyšla, slavila obrovský úspěch. Není divu. Aniž by ze čtenáře ždímala litry slz (některé však jistojistě ukápnou) popisuje příběh, který je stejně tak dojemný, jako je krutý. Připomíná zvěrstva, která nejsou (narozdíl od těch německých) častým námětem literatury. Myslím, že si kniha V šedých tónech zaslouží být zařazena na seznam doporučené literatury pro studenty středních škol. Je potřeba, aby se nezapomínalo. Aby se z paměti lidstva nevytratilo, že nejen Němci likvidovali své nepohodlné.
Věřím, že tímto debutem se Ruta Sepetysová etabluje i u nás a již teď vám mohu prozradit, že na jaro 2014 chystá nakladatelství CooBoo její druhou knihu, v originále nazvanou Out of the easy.
Hodnocení: 100%
Autor: Tomáš Fojtík
Napsat komentář