Boris Razon se měl velmi dobře. Mladý, zajištěný. S rodinou. Jenže jednoho dne mu začalo být podivně nevolno. A zatímco se lékaři dohadovali nad diagnózou, jeho tělo vypovídalo službu. Postupně zvládal jen mrknout. Pak se z něj stala pouze mysl, tělo existovalo bez něj. Nereagovalo, neposlouchalo, pouze poutalo. Nemoc, která mladíka potkala, měla velmi dramatický a rychlý nástup, přesto Razona neposlala na druhý břeh a přesto se dokázal po čase vzchopit – a mimo jiné také napsat o své zkušenosti román.
Palladium nyní vydává ve své edici Světová knihovna nakladatelství Odeon. Jako by nás v Odeonu měli poslední dobou větší a větší snahu přikovat ke čtení. Palladium jde ruku v ruce s trendem emočně rozvibrovaných děl, v tomto případě notně znepokojivého románu. Razonův text je jako pavoučí síť. Na jedné straně fascinuje, na straně druhé se mu hodláte vyhnout. Jenže, když vás lapí, tak… Ne, to není čtení na jednu noc. A nemám nyní na mysli počet stran. Palladium představuje natolik sugestivní vhled do šílenství nemocného člověka, že vnímat jej jako jednohubku by znamenalo být hrdinovi ještě blíž.
Razon totiž na lůžku přestává rozlišovat mezi realitou a výplodem jeho unavené, vyděšené mysli. Zatímco čtenáři dochází, že třeba takoví piráti pravděpodobně Borise Razona neunesli, Boris takovou skutečnost přijímá. Ale je fakt, že mnohdy i čtenář může ztrácet rozlišovací schopnosti. Není se moc čemu divit. Razonův text vtahuje a dusí, nepouští. Skrze svou bouřlivou spontánnost, ne tekoucí, ale vířící tok slov, strhává a plavčík se záchranným kruhem není v dohlednu.
To vše, co jsem uvedl a co lze brát jako podtržení sugestivnosti románu, může sloužit částečně i v jeho neprospěch. Palladium není moc příjemné čtení, zavalení (chorými) myšlenkami může až obtěžovat, je jich tolik! Třeba kdyby byl román o polovinu kratší, nic takového by nehrozilo. Jenže… jenže třeba by v takovém případě nemohl přivodit pocity podobné těm, kterými Boris Razon kdysi procházel.
Hodnocení: 80 %
Autor: Lukáš Gregor
Napsat komentář