Budete-li se snažit přistupovat k Hradu jako k příběhu, který ukáže, kterak se náš život může ve svém vývoji proměňovat, kdy například z outsidera se stane zbohatlík a ze šikovného chlapce lůzr, najdete takové téma už záhy po prvních stranách. Pak si ovšem na své přijdou i ti, které učaroval gotický román a mají rádi, když chodby na hradech vykazují větší než malé množství nadreálna. Eganová potěší však i takové, jimž se zalíbilo například Vykoupení z věznice Shawshank a jako přídavek si dají titul zaměřený na lidi, co se snaží zbavit své špatné minulosti, schovávají ji a se světem hrají falešné divadlo. No a ještě si k tomu všemu připočtěte mystično, jež vás zavede ne do jiných světů, ale do svého nitra, přičemž hrozí, že se v něm dost možná utopíte. Bude to hezká smrt. V lepším případě i nějaké to vykoupení.
Hrad nabízí toto vše, ale rozhodně bez nánosu zmatku či překombinování. Eganová střídá jednotlivé póly, zapomeňte na jasnou linearitu, vlastně dost možná budete překvapeni, kdo je/se může stát hlavním hrdinou románu. Jenže nic se nerozpadá. V jedné rovině se objevuje detail, který nalezneme (budeme-li dostatečně pozorní) v jiné. Jedno jednání ovlivní druhé, osud roztáčí mlýny, někdo to schytá, protože už dávno se stala událost, která se může životem táhnout jako stín na deštné ulici.
Pokoušet se naznačovat, o čem a o kom Hrad vypráví, proto hraničí se zbytečností. Rozhodně je třeba důvěřovat autorce, že ví, co dělá, když vás drží za ruku a vede temnou chodbou. A nebojte se. Hrad vlastně nemusí být nutně strašidelné, depresivní či (a to jako fakt) existenciální noření, ale i zábava. Záleží totiž už jen na vás, jak moc takovou kombinaci budete brát. Jako literární hru? Jako hru s námi, v nás? Vždyť i hry mohou špatně dopadnout a neznamená to, že bychom se během nic občas neusmáli.
Hrad vás bude držet. Věznit. A je jedno, jak moc skutečný je.
Hodnocení: 90 %
Autor: Lukáš Gregor
Napsat komentář