Uhrančivá lehkost snění

Bezpochyby dobrou zprávou pro všechny, kteří se doposud se Sandmanem nestřetli, je, že Lovci snů představují ucelené dílo, které samo o sobě k pochopení (a zážitku ze čtení) předchozí knihy nepotřebují. Lze předpokládat, že znalost Sandmanova universa na škodu není, přesto Neil Gaiman vypráví příběh, který „pouze“ rozvíjí další možné cestičky, kterými se jeho fantazijní svět odehrávající se někde na pomezí reality a fikce, snů a představ, může vydat. Dokonce by se dalo říci, že právě nejnovější kousek, Lovci snů, paradoxně může zafungovat jako ideální výchozí bod k seznámení se se Sandmanem. Může za to nejen síla obrazů, o nichž ještě bude řeč, ale především jasně strukturované vyprávění a srozumitelnost výpovědi příběhu, o němž Lovci snů jsou.

Neil Gaiman, jak uvádí v doslovu, vytvořil domněnku, že adaptuje tradiční japonský příběh. Jak se však postupem času ukázalo, tým lidí, kteří se na realizaci podíleli, se od Gaimana dozvěděli, že příběh má svůj počátek i konec jen a pouze v Gaimanově fantazii. Nám, čtenářům, taková složitější (a mystifikační) hra může přijít zajímavá, pro čtení textu však nikterak podstatná. Důležitější je, že Lovci snů svou atmosférou zapadají do celého cyklu a že sdělují poselství, které hřejivě rozechvěje, stejně jako zneklidní.

Příběh o buddhistickém mnichovi a lišce, která se do něj zamiluje, od odlehčené expozice přechází v osudový střet, kdy podstatnou roli sehrává schopnost se pro druhé obětovat. Síla lásky, ale následně pak také pomsty, zde určují vývoj děje, ne vždy však přímo samotné obrazy. Ty se vesměs nesou ve velmi citlivé lyričnosti. P. Craig Russell s mimořádnou křehkostí zachycuje mnohdy velmi krátké, časově pomíjivé okamžiky, které však pro náš čtenářský zážitek (a pro samotné hrdiny) budou nakonec tím nejpodstatnějším. Do jednotlivých oken vměstnává dlouhou vteřinu, vibraci emocí, které nelze však vyčíst z tváří. Bere si to nejlepší z japonských dřevorytů, neostýchá se využít našem prostoru dobře známou secesi, kombinuje tak obrazový minimalismus s jistou dávkou dekorativnosti. A velmi mu v tom pomáhá Lovern Kindzierský, jehož tlumená barevnost umocňuje dojem snění a něčeho, co se buď vůbec nestalo, nebo stalo velmi, velmi dávno.

Lovci snů jsou nádherným čtením. Gaiman šetří slovy, nechává rozmlouvat především Russellovy kresby. A u nich se budete zastavovat. Budete se na ně dívat a v tom tichu vás kresby rozechvějí…

Hodnocení: 95 %

Autor: Lukáš Gregor

Sdílet

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *