Třetí případ mladého Richarda Krauze

Příběhy píše Dominik Dán pod pseudonymem. Podle všeho jde o policistu ze Slovenska, který si své příběhy „odžil“ nebo se jimi volně inspiroval. Zná více než dobře prostředí zločinců, vrahů, násilníků, podvodníků, šmelinářů, zlodějíčků, galérky, ale i kriminalistů, jejichž práce není a nejspíš ani nikdy nebude zcela doceněna, kriminalista je „diagnóza“.

Román Něžná fata morgána je třetí příběh z období detektivních začátků hlavního hrdiny, kriminalisty Richarda Krauze, který pracuje na oddělení vražd, kde je stále za eléva. Příběh se odehrává na přelomu bouřlivých listopadových událostí, které vyvrcholily Sametovou revolucí. Na pozadí případů skutečně ohavných vražd mladých žen, které byly zardoušeny a sexuálně zneužity, se odehrává i obrovský politický tlak, vyvíjený na obyčejné policisty. Vyšetřování se na politickou objednávku nesmí dostat na veřejnost kvůli panice z obav před sériovým vrahem. Ač o tom není pochyb, bohužel se nepodaří zabránit další vraždě… Nechci prozrazovat další děj, ani vraha, ale na stylu psaní oceňuji další dějové linie, např. ze soukromého života policistů, kteří jsou také jen lidé z masa a kostí a mají své kladné, ale i záporné stránky, byť by se mohlo zdát, že oni mají svět jen bílý, ve kterém žijí oni, a černý, ve kterém si lebedí zločinci. V příbězích jsou reálně popsány vyšetřovací postupy, ale i slepé uličky, skládání jednotlivých střípků do mozaiky a profilování zločinců. Cítíte spolu s Richardem Krauzem, že z počáteční bezradnosti a sbírání materiálů máte konečně pořádnou stopu a před očima se vám z mlhy jasně vynořuje pachatel. Jen jen ho dopadnout…  

Moji rodiče se zbláznili. Zbláznili se do Dominika Dána. Tátovi jsem dala knížku Uzel k narozeninám, a on ji za jeden den přečetl. Hned si dokoupil vše, co od tohoto autora bylo v té době na trhu (tehdy to bylo asi 8 knih) a ke čtení strhnul i mámu. Styl Dominika Dána je jedinečný v tom, že každá z kriminálek je neopakovatelná nejen příběhem, ale i úhlem pohledu, z jakého je vyprávěna. Přestože zachovává styl, nevykrádá sám sebe a rozhodně nestaví na jednu stranu „hodné“ policisty a na druhou zločince. Jsou příběhy, jejichž některé linie nemají konce či rozřešení, a tak je zde prostor pro vlastní úvahu.

Jen doufám, že „DD“ bude psát dále, a překlady ze slovenštiny budou odsýpat. Naši ani já už se nemůžeme dočkat na další porci pořádné kriminálky.

Hodnocení: 95 %

Autorka: Lucie Bednářová

Sdílet

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *