Novináři spolu tráví hodiny denně, přesto často netuší, zda jejich kolegové doma rádi vaří, jezdí na dovolenou do hor nebo ve volném čase malují. Zkušený novinář Tom Rachman si toho všiml a rozhodl se, že představí životy redaktorů jednoho anglického deníku sídlícího v Římě, které by však mohly být stejně tak životy jiných redaktorů kdekoliv jinde na světě. A vlastně nejenom redaktorů. Autor pro vyprávění zvolil relativně samostatné kapitoly, jež by mohly fungovat i samy o sobě, nicméně ve výsledku by jim chybělo to úžasné prolínání postav i celkový obraz redakce. Rachmanovi se v zobrazení hrdinů podařilo vykreslit typy lidí, jejichž životy jsou určovány stereotypem, nespokojeností, nudou.
Stárnoucí pařížský korespondent trpí pocitem nadbytečnosti, když o jeho nezajímavé články v redakci nestojí, manželka ho opouští a vlastní děti už nezajímá. Autor nekrologů v práci celý den přežívá, aby mohl odpoledne trávit s dcerou, která je pro něj vším. Ekonomická reportérka je tak sama, že bere zavděk nevděčným povalečem, který jí dává falešný pocit lásky. Všechny příběhy mají společné rysy – až přílišnou beznaděj lidského snažení, smíření se s vlastním životem a jeho kopanci, bolavé neúspěchy. Mladý korespondent marně hledá téma a naivně věří zkušenému kolegovi, editor deníku se těší na rukopis knihy svého nejlepšího přítele, kterého se nikdy nedočká, vydavatel je uzavřen ve svém vlastním světě s milovaným psem, bez něhož jeho život ztrácí smysl. Snad nejsilnějším příběhem je život čtenářky, která svůj život uzavřela do smyčky minulosti, z níž bude muset jednoho dne vystoupit, aby pochopila, že svět už je úplně jinde než na stránkách starých novin.
Kniha je neuvěřitelně živou, čtivou a upřímnou sondou do lidských duší zlomených těžkostmi, které život protagonistům románu připravil a stále připravuje. Bude pro ně zánik deníku další životní ranou, nebo se díky uzavřené kapitole dokáží ode dna odrazit? Čtenář se s postavami snadno sžije, fandí jim a prožívá s nimi jejich zklamání. Rachmanovi se v příběhu podařilo své hrdiny popsat tak, jako by je znal odjakživa. Každý z nich by se mohl stát hrdinou samostatného románu a neztratil by nic ze své opravdovosti a melancholie.
Román je vystavěn na perfektní znalosti prostředí redakce, ta však není dominantou, je spíše jen rámcem příběhu a jakýmsi spojovacím prvkem. Novináři a lidé z prostředí médií v něm naleznou jako přidanou hodnotu dokument o mnohdy nevděčné a náročné práci i o těžkostech svého zaměstnání. V jádru jsou však Imperfekcionisté obrazem nás všech, naší pesimistické doby a mnohdy nelehkých situací, kterými se můžeme nechat pohltit, nebo s nimi začít bojovat.
Román vydalo nakladatelství Host v překladu Ivany Kuglerové.
Napsat komentář