McNallyová v sobě nezapře inspiraci osvědčenými jmény, v důrazu na gotická zákoutí pošramocené duše, stejně jako barevnou, nikterak ale rozevlátou skladbu vět odkazuje na Edgara Allana Poa. Dětskými postavami a jejich vzájemnými vztahy (i směrem ke starším generacím a neúplné rodině) si bere za vzor Charlese Dickense a v neposlední řadě brány fantazie jí pomáhala otevřít četba Tolkiena nebo Lewise.
Tallitha i se svým bratrem podniká v první části trilogie cestu, ne nepodobnou dospívání. Postavy opouštějí uzamčenost komnat i své poslušnosti vůči matce a podivným (zlým?) tetičkám, aby odkryli tajemství vlastního rodu a dost možná tak našli i sami sebe a naději, že vědí, kam patří a kam skutečně patřit chtějí.
McNallyová šetří s popisy prostředí a charakterizujícími šlépějemi v nitrech hrdinů, o to bohatější má kniha zásobu dějových linií a především zvratů. Prakticky není možné předvídat následující kroky, vývoj se ubírá kupředu a – snad i díky faktu, že jde o první díl – do značné míry v neprospěch dobra. Gotický román se tak stává v Tajemství Morrowů jedním potemnělým labyrintem, do jehož chodeb se dostane hned několik postupně skrze akci vykreslovaných hrdinů. Světlo na jeho konci vidět není, naopak (obrazně řečeno) pavučiny, propadliště a zlověstné ozvěny představují neoddělitelnou součást děje.
Bylo by pochopitelně bláhové se domnívat, že držíme v rukou hardcore horor, stále máme co do činění s příspěvkem do young adult žánru, což se odráží nejen na odklonu od popisné krutosti, stejně jako na jednodušším jazyku a místy literárního klišé.
Trilogie si ve světě vydobyla velmi příznivý ohlas, uvidíme, jak velké naděje má u nás. Ku pomoci může být fakt, že vzhledem k množství hradů a bohaté historii je šance promítnout si osudy Tallithy do našeho prostředí poměrně snadná.
Hodnocení: 80 %
Autor: Lukáš Gregor
Napsat komentář