Znáte seriál Příběh služebnice? A víte, že je to i knížka? Moment, už dokonce dvě knížky! Jako velká fanynka seriálu jsem si tohle prostě nemohla nechat ujít. Jelikož první díl se mi vcelku líbil, ale nic moc navíc jsem se nedozvěděla, nemohla jsem se na Svědectví těšit víc. Tak si pojďme říct, jestli to stálo za to.
Jak dává kniha tušit už svým názvem, je koncipována jako poskládané svědecké výpovědi několika ústředních postav. A to je na tom to nejzajímavější. Dozvídáme se totiž, jak se Gileádský příběh odehrává z pohledu jedné z nejkontroverznějších a pro mě z nejvíc nenáviděných postav – tety Lydie. Tyranka a manipulátorka v hnědých šatech nám dává nahlédnout do své minulosti, přesněji od převratu a vzniku Gileádu z bývalých Spojených Států Amerických. Jak sama uvádí, když tajně sepisuje své paměti v gileádské knihovně, snaží se podat věci nepřikrášleně, a ponechává na čtenáři, aby se stal soudcem jejího jednání. Minulost se prolíná s její současností a my si pomalu můžeme malovat obrázek o tom, jak se ze soudkyně Lydie stala teta Lydie, a kam se její život ubíral po událostech v Příběhu služebnice.
Druhou vyprávějící je starší dcera služebnice June, v Gileádu přejmenovaná na Ágnes a vychovávaná v rodině váženého velitele. Na svou pravou matku si nepamatuje, vyrůstá v přesvědčení, že její maminkou je laskavá Tabita a otcem velitel Kyle. Po Tabitině smrti se její křehký svět začíná pomalu sypat jako domeček z karet a s nadcházejícím dospíváním přichází kruté vystřízlivění. Vydává se na zcela nečekanou životní dráhu a její osud je nadále utvářen a modelován ortodoxním Gileádem.
Do třetice všeho nejlepšího. Daisy je šestnáctiletá přidrzlá kanadská školačka, žijící se svými rodiči, kteří provozují sekáč. Nebo taky ne. Daisy totiž možná není Daisy, ale někdo úplně jiný. Ze školy chodí rovnou domů nebo do sekáče, kde většinu času tráví přebíráním obnošeného oblečení a pomáháním své matce. Dokud se jednoho dne nerozhodne, že už má poslouchání dost. Jedna neuváženost spustí lavinu událostí a život se jí najednou mění před očima. Čeká ji velmi nelehká volba a jisté je jen to, že už nic nebude jako dřív.
Margaret Atwoodová sice Svědectví napsala jako druhý díl k Příběhu služebnice, já v něm však vidím spíše samostatné vyprávění, které se opírá jen o základy původního dílu a dál se ubírá svým vlastním směrem. Pokud doufáte, že se dozvíte, co se stalo s June, musím vás zklamat. O tom tato kniha není. Velké množství otázek zůstává nezodpovězeno, a naopak vyvstává hodně nových.
Dějové linky se zde splétají ze tří konců v jeden pořádný uzel. Kdybych měla něco vytknout, byl by to trochu moc plochý příběh bez pořádných zvratů a kýblu smůly, na který je člověk zvyklý v seriálové podobě. Tady vše až moc hladce vychází, což kupodivu ani tak neubírá značné dávce napětí. Postavy někdy jednají na můj vkus příliš jako loutky (občas až nelogicky), za jejichž nitky Atwoodová tahá přesně tak, jak se jí to hodí.
Konec je trochu náhlý, jako by jí někdo šlapal na paty s termínem. Určitě bych uvítala další díl z prostředí Gileádu, myslím, že tohle téma ještě není vyčerpáno. Kniha je celkově napsána velice čtivě, moc jsem si její čtení užila a pokud bude pokračování, už teď se na něj těším!
Markéta Psohlavcová
Napsat komentář