BB/art kriminální sérii 100 nábojů na čas jako by uspalo. Dočkat se dalšího pokračování znamenalo číst znovu a znovu předchozí díly, aby nevyprchala energie, nadšení nebo také přehlednost rozestavěných figurek na šachovnici. Fanoušci se dočkali a desátý díl se v českém překladu s příchodem zimy objevil. Série bývá, už s ohledem na žánr, ale také způsob vyprávění a charakterizaci postav, přirovnávaná k majstrštyku Criminal Eda Brubakera. I Brian Azzarello se vyžívá ve střídání zdánlivě táhlého budování atmosféry skrze dialogy či pouze bezeslovnou konfrontaci postav s akčními kolizemi, které pro mnohé nedopadnou dobře. Přesto Brubaker nepotřebuje být tolik okatě cool a hard, abyste vnímali jeho svět jako nekompromisní prostor, kde lidské štěstí nemá místo, zatímco bez dýmu vycházejícího z hlavně si jej nedokážete představit.
Azzarello staví jednu vypjatou situaci za druhou, postavy jsou spíše figurkami, kdy od samého počátku je zřejmé, že každé jde pouze o přežití a žádná nemá slitování. Tím se mohou čtenáři vzdálit, pozbýt na životnosti či schopnosti navázat s nimi těsnější pouto. Zkrátka a dobře, zatímco Brubaker v Criminal vypráví o živých bytostech, Azzarello si vykonstruoval svět a se svými hrdiny si hraje.
Má však při ruce profesionála – kreslíře Eudarda Rissa (a koloristku Patricii Mulvihill). Právě kresby v mnoha ohledech povyšují 100 nábojů nad standardní komiksovou produkci. Risso umí v řadě míst scenáristicky vypjaté momenty přidržet u země, dokonce je v něčem odlehčit (nadsázkou v mimice či gestech). Stejně tak ale přicházejí chvíle, kdy vás najednou jeho obraz přepadne, nečekaně, v místě, kde by se snad dalo i hovořit o chvilce dramatického klidu. Ať už rafinovanou kompozicí nebo právě souhrou spíše zemitějších barev.
I přes dojem, že 100 nábojů při porovnání s Criminal vychází jako poražený, má ve světě i u nás pevnou fanouškovskou základnu. A lze předpokládat, že už nyní se chvěje netrpělivostí, kdy se venku objeví díl jedenáctý.
Hodnocení: 70 %
Autor: Lukáš Gregor
Napsat komentář