816aaa75

Starý dobrý Murakami

S bezejmenným vypravěčem (malířem úžasných portrétů) se setkáváme ve chvíli, kdy ho opustila žena. Rozhodl se proto sbalit si svých pět švestek a přestěhovat se (alespoň na čas) do domu slavného malíře Tomohika Amady. V domě hlavní hrdina hledá ztracenou inspiraci k malování a také se snaží si trochu uspořádat život. Múzu opět nachází ve chvíli, kdy k němu přijíždí soused s neobvyklým jménem Menšiki, aby si u něj objednal podobiznu. V tu chvíli se ale také spouští řetězec zvláštních událostí a vypravěč je k Menšikimu připoutáván víc, než by sám chtěl.

Pro Murakamiho tvorbu existuje určité schéma, podle kterého fungují postavy i dějové zápletky. Komturova smrt v tomto ohledu není výjimkou – najdeme tu tajemné ženy, nadpřirozené jevy, cizince se zvláštním jménem nebo třeba cosi, co vypadá jako vyschlá studna. I tentokrát hraje velkou roli hudba, oproti typickému jazzu ale opera. K opeře se váže i název knihy, Komturova smrt je totiž název obrazu, který zobrazuje výjev z Mozartovy opery Don Giovanni. Anebo ne?

Děj objemného románu se pozvolně splétá a zase rozplétá, nechybí nadpřirozené události, které vypravěče znepokojují. Murakamiho postavy ale mají dar se nadpřirozeným jevům přizpůsobit, takže výsledná kombinace nepůsobí násilně. Na druhou stranu ale Komturova smrt nepřináší mnoho nového, snad kromě silného tématu výtvarného umění, které trochu vystřídalo hudbu. Ta, ač je opět důležitá, zůstává v pozadí za vrstvami nátěrů, barev a hromadou špachtlí a štětců.

Leckoho by mohl odradit opravdu štědrý rozsah – takřka 800 stran v Murakamiho podání neslibuje akční jízdu, nýbrž pozvolnou cestu Murakamiho fantaskními světy. Upřímně řečeno by knize lehké proškrtání neuškodilo. V množství popisů každodenního života hlavního hrdiny se téměř ztrácí všechny důležité informace a zásadní zvraty vyznívají trochu do ztracena, přestože tempo pozvolna graduje. Příjemnou změnou jsou naproti tomu poměrně krátké kapitoly, díky kterým je docela snadné se do příběhu ponořit. A díky překladu Tomáše Jurkoviče se jako obvykle jedná o velmi příjemný čtenářský zážitek.

Alžběta Široká

Sdílet

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *