Venkovanka Lotos se dostane do potíží, když s manželem nechtěně počne druhé dítě, které je v Číně protizákonné. Rozhodnou se naoko rozvést, aby na každého z nich připadnul pouze jeden potomek a po porodu se zase vzít. Lotos ovšem nepočítá s tím, že její záletný manžel si velmi rychle najde novou ženu a na jejich dohodu rád rychle zapomene. Což ovšem hlavní hrdinka nehodlá tolerovat a dožaduje se soudní spravedlnosti. U prvního soudu neuspěje a postupně si se svým případem razí cestu k těm nejvýše postaveným.
Rádoby jednoduchou zápletku autor vystavěl na pilířích čínské byrokracie a státního aparátu a velmi živě nám jejich činnost předestírá. Balancuje na hranici smutné reality, ironie a černého humoru.
Prvních osm stran textu je věnováno seznamu osob, které se v příběhu objevují (včetně jejich krátké charakteristiky). Jako první informace může tento výčet působit odrazujícím dojmem, ale vzhledem k počtu zúčastněných, složitým čínským jménům a podobným profesím si v něm do příběhu ponořený čtenář rád zalistuje. Možná vás překvapí i to, že autor text špikuje velkým množstvím čínských přísloví. Jak překladatelka Zuzana Li v doslovu vysvětluje, čínský jazyk si v nich obzvlášť libuje a neoddělitelně k němu patří. Stejně tak jména zúčastněných jsou mnohdy účelově zvolena. Soudce se jménem Spravedlivá cesta či člen soudcovské komise, jehož jméno se překládá jako Rozumí ústavě, tak právě oni dělají svým jménům tu pravou čest. Samozřejmě v pohledu přes ironické, chytře nastavené zrcadlo reality.
Kniha Manžela jsem nezabila je velmi čtivá, i když velká část jejího děje je zdánlivě vleklá, plná opakování, vysvětlování a popisů. A přesně tím autor vykresluje tu správnou atmosféru a vtahuje do děje. Prostřednictvím tohoto románu nahlédnete pod pokličku čínského života, o němž většina má více či méně zkreslené povědomí. Zásadní dělení obyvatel dle majetku, bezpráví, neuvěřitelná byrokracie a kariérismus. Přetvářka a prázdná slova jsou zde každodenní rutinou.
Během čtení vám možná nějaká ta slzička nespravedlnosti ukápne až do rozesmátých úst. Obočí samo povyskočí, ústa se otevřou údivem a občas nevěřícně zavrtíte hlavou. Takový je život v Číně. Budete mít chuť půjčit si od Lotos lepenkovou ceduli s nápisem Křivda a jít bojovat za spravedlnost.
Hodnocení: 80 %
Autorka: Leona Šťávová
Napsat komentář