https://luxor.cz/popularne-naucna/fresh-kuchyne--389098/

Smutněveselé střípky ze šedé doby

7. 11. 2014 v 14.36

U příležitosti 25. výročí Listopadu 89 se na knižní pulty dostává ojedinělá literární záležitost. Projekt, který sdružuje na šest desítek autorů, nese výmluvný titul Mé dětství v socialismu.

Pod nápadem a koncepcí knihy se podepsal Ján Simkanič, který oslovil kamarády a známé, aby se v nedlouhých textech rozpomenuli na své dětství, jež obklopoval minulý režim. Sbírka se rozrůstala, ostatně, s největší pravděpodobností nezůstala pouze u kamarádů. Bez ohledu na způsob výběru, jehož metodika nás nemusí vlastně ani zajímat, neboť jde o projekt intenzivně osobní, nikoliv o vědeckou práci, škálu jmen charakterizuje rozmanitost. Ať už co do profesí, tak míry literárnosti jazyka, respektive jeho stylu.

Právě koncept a výsledné seřazení (některé příspěvky se nakonec do publikace kvůli rozsahu nedostaly) představuje jednu z nejvýraznějších devíz knihy, kterou si pod svá křídla vzalo nakladatelství BizBooks. Tu druhou tvoří úspornost jednotlivých vstupů. Většinou se oslovení autoři rozhodli využít zhruba dvou až tří tiskových stran, omezeli svá vyprávění na zachycení jednoho dílčího příběhu, nebo naopak někdy přistoupili až k rafinované úspornosti zachytit v příspěvku celé dětství. V obou případech dochází k příjemně osobním vzpomínkám, které kapitolku po kapitolce utváří barvitou mozaiku života v socialismu. Nelze se sice ubránit dojmu, že by (s ohledem na čtivost příspěvků tak nějak paradoxně) menší množství vzpomínek knize pomohlo, do značné míry však takový pocit vychází z intenzivního čtení knihy v krátkém časovém úseku. Vzhledem k tolika lidským osudům na tak malé ploše dochází ke vzájemnému míšení, kdy už dost možná nebudete schopni od sebe jednotlivé mikropříhody oddělit, stejně jako autory. Jen někteří se možná zapíší do paměti hlouběji, kupříkladu hned zkraje je to text Daniely Fischerové - krásně čtivý, literární, humorem i melancholií prosycený, a přitom jeden z nejdelších. Sylva Ficová zase vyčnívá zvolenou formou: vzpomínky koncipuje jako abecedně seřazený soupis okomentovaných hesel. Tomáš Hanák nepromarní uplatnit svůj nadhled a okoření vzpomínky jiskrnou nostalgií. A Jan P. Martínek v duchu automatismu vypustí proud myšlenek, neformálních, vždy trefně zacílených a vlastně i takových, s nimiž se může identifikovat nejeden čtenář.

Ano, v tomto místě se mi na mysl vyrojila další sympatičnost knihy. Jednotlivé příběhy si nejsou vzájemně příliš vzdálené (takže utváří kompaktní celek) a současně nejsou izolované ani od nás samotných, protože prakticky u každého vzpomínkového střípku si můžete nalézt odlesk, který znáte i ze svého socialistického dětství.

P.S.: Byla by škoda zapomenout na doplňující fotografie. Ty ne přímo souvisí se vzpomínkami, ale svým umístěním mezi kapitolami či v nich nás nutí hledat vztahy, rozšiřovat téma o další úhly pohledu a kontext.

Hodnocení: 80 %

Autor: Lukáš Gregor

Komentáře k článku

(Nebude zobrazen v komentáři)

Související

Mohlo by vás zajímat

Náš web zlepšujme pomocí cookies. Do vašeho zařízení ukládáme také cookies třetích stran. Pokud nám dáte souhlas, můžeme náš web také přizpůsobit podle vašeho chování při jeho prohlížení a s vaším souhlasem tyto informace také předat reklamním společnostem a sociálním sítím, aby vám zobrazily cílenou reklamu nebo za účelem e-mailového oslovení. Svůj souhlas můžete odvolat a vybrané cookies odmítnout prostřednictvím linků níže. Více informací Změnit nastavení Rozumím