Dnešní recenze se týká vzhledově nejkrásnější knihy, kterou jsem letos měla tu čest držet v ruce. Nese název Slečna Marplová a podnázev Dvanáct nových případů. Přestože na obálce září jméno Agatha Christie, autorkami příběhů jsou jiné spisovatelky. Ty ale, jak se ukázalo, velice zdárně udržely styl královny detektivek Agathy Christie, která byla navíc původní tvůrkyní postavy důvtipné, bystré a v příbězích okolím často podceňované slečny Marplové.
O čem kniha je
O postavě jménem slečna Marplová jste pravděpodobně již slyšeli. Patřila mezi oblíbené postavy, které stvořila Agatha Christie, stejně jako například Hercule Poirot. Tato postava dokazuje, že Agatha Christie si povšimla faktu, že staré dámy, v případě slečny Marplové staré panny, ostatní členové společnosti považují za obyčejné a poněkud nezajímavé bytosti. To je však velká chyba, protože například právě slečna Marplová pod udržovaným, leč postarším zevnějškem udržuje bystrou mysl, dobrodružnou povahu a lásku k šetření vražd a s nimi spojených záhad. To, že ji okolí podceňuje, se jí náramně hodí a umí toho využít. Zdá se, že kam se slečna Marplová dostane, tam se stává zločin, který s potěšením zkouší (a obvykle úspěšně) rozlousknout. Následující kniha přináší dvanáct skvělých příběhů, které zabaví mozkové závity slečny Marplové i čtenářů. Karen McManus, Ruth Ware, Val McDermid, Lucy Foley a další autorky napodobily styl psaní Agathy Christie a prostředí, v němž slečna Marplová rozplétá klubíčka jednotlivých záhadných vražd.
Můj názor
Zaprvé obálka, která je absolutně nádherná. Myslím, že tohle se nakladatelství Euromedia skutečně povedlo. Černý papírový přebal je na pohled výrazný, vrchní i spodní část září lesklým zlatým nápisem AGATHA CHRISTIE. Nahoře se pod slovem Agatha nachází méně výrazný rudý podnadpis Dvanáct nových případů. Dále následuje ilustrace s růžemi, lístky a proplétající se světlou stuhou s nápisem slečna Marplová. Na tmavě zelených lístcích jsou elegantně vyvedena jména autorek jednotlivých příběhů. Celá obálka působí celistvě, líbivě a má takovou ideální atmosféru pro detektivku. I zadní část přebalu se povedla, byť jde především o příjemné rozmístění a upravení textu a drobných dekorativních, praktických či zvýrazňujících prvků. Kniha pod přebalem je odstínem někde mezi černou a tmavě šedou s jemnou šedou ilustrací a bílými nápisy na boku. Kniha má, a to se mi opravdu moc líbí, krásně zdobené i okraje s motivy růží a listů.
Obsah mě rovněž velice potěšil. Text se mi výborně četl, a to díky vhodně zvolenému fontu, velikosti písma i jeho rozmístění na stránce. Příběhy nesou typickou atmosféru knih Agathy Christie. Autorky ukazují, jak se v dřívějších dobách chovala (nejen) britská společnost a vykreslují prostředí, v němž se vraždy stávají. Vystihují uvažování a chování slečny Marplové tak, že máte pocit, jako byste tam s ní byli. Líbí se mi, jak podceňovaná starší dáma má stále svěží mladou mysl a dokáže si spojit i na první pohled nejasné souvislosti.
Každý z příběhů mě bavil. S knížkou jsem strávila několik velmi příjemných večerů. Jestli máte rádi detektivní příběhy Agathy Christie, pak s touto knihou, třebas že ji napsaly jiné autorky, nešlápnete vedle. Tohle je po všech stránkách nádherná kniha, kterou bych si troufla dát i jako dárek někomu pod stromeček.
Autorkou recenze je Bára Cirklová.
