Michell se spontánně rozhodl, že ptáka zachrání. Překonal jeho agresivitu a získal si jeho přízeň. Tučňák už se na pobřeží vrátit nechtěl, a tak oba společně cestovali do Argentiny, kde byl mladý učitel zaměstnaný. Tučňák dostal jméno Juan Salvado a stal se miláčkem každého, kdo mu zkřížil cestu. Tom pro něj byl ale stále tím nejdůležitějším, vůdcem smečky a nejlepším kamarádem. Přes nelehké začátky spolu navázali opravdu pevné pouto.
Namísto stoprocentně konzistentního příběhu jde spíše o mozaiku drobných příhod, které na sebe nejprve navazují úzce a později s určitým časovým odstupem. Michell správně usoudil, že podrobné popisy každodennosti by se rychle staly úmornými a čtenáře by mohly odradit. Kniha s obrovskou lehkostí líčí jednotlivé epizody ze společného soužití tučňáka a muže. Začátky téhle dvojice byly krušné – v sedmdesátých letech si Michell mohl sotva vygooglit, jak zbavit tučňáka dehtu, čím ho krmit a jak se o něj starat. Juan Salvado se bránil, o mrtvé ryby se nezajímal, tak co s ním? S trochou selského rozumu, improvizace a s obrovským štěstím se Michellovi podařilo zvíře zachránit a starat se o něj tak, aby prospívalo.
Dojemný příběh je odlehčený vtipem, který kromě ironického nadhledu vypravěče (a autora v jedné osobě) obstarávají i „rozhovory“ s Juanem Salvadem. Není to ale ani prvoplánová citová ždímačka, ani humoristický román. Navzdory nevelkému rozsahu se autorovi podařilo na stránky vměstnat ideální poměr humoru, dojetí a zároveň i svědectví o Argentině v minulém století. Michell reflektuje především hospodářské problémy, kterým vévodila inflace, neopomíná zmínit ani slavnou Evitu Perónovou a dobový náhled na ni. I v tom se skrývá obrovské bohatství celé knihy.
Přestože v závěru se neubráníme zpětné reflexi celého přátelství muže a tučňáka, není to nijak zbytečně patetické. Michell ukazuje, v čem si s Juanem Salvadem navzájem pomohli. A ač se to zdá neuvěřitelné, tenhle příběh se opravdu stal.
Hodnocení: 90 %
Autorka: Alžběta Široká
Napsat komentář