Osmiletý Pakamile je tím největším štěstím, které kdy bývalého vojáka Thobelu Mpyaipheliho potkalo. Jejich zdánlivě nedotknutelné soužití je však jednoho odpoledne na benzínce znenadání přerušeno řadou hlasitých zvuků výstřelů. Dříve než však Thobela dokáže cokoli udělat, umírá Pakamile v jeho náručí a dva muži s pistolemi unikají před zákonem. Bývalý voják, poháněný zármutkem a vztekem, se rozhodne vzít spravedlnost do vlastních rukou a pomstít se všem zločincům, kteří kdy unikli trestu za zničení dětské nevinnosti.
Inspektor Benny Griesel zatím ještě nemá ponětí o sérii vražd, jež čeká nejen Kapské město. Zato ale ví, že pokud se vůbec ještě někdy chce vrátit ke své rodině, obnovit společné vztahy a alespoň se pokusit napravit škody, které za posledních čtrnáct let napáchal, musí vydržet šest měsíců střízlivý. Taková doba se pro dlouhodobého alkoholika zdá jako nekonečnost, Benny je nicméně ochotný udělat, co bude v jeho silách a ještě víc. Což je ostatně to, co musí dokázat i při řešení nejtěžšího případu své kariéry, ačkoliv (nebo právě protože) ví, že zavraždění si svou smrt bezpochyby zasloužili.
Do toho všeho se připlétá i příběh jedné velice zvláštní ženy, Christine, luxusní prostitutky, která vypráví celý svůj život neznámému knězi. Hovor se už od začátku ubírá zvláštním směrem, a věřte tomu, že Christine vám toho má hodně co říct.
Všechny tři nitky jsou samozřejmě zapletené do jednoho klubíčka, ani náhodou byste však neřekli, jakým způsobem se celá zápletka vyvine. Deon Meyer nabízí emocemi nabitý čtenářský zážitek, jenž rozhodně nespadá do šedého průměru a určitě vás nezklame.
Přestože se nálepka „krimithriller“ dostala dokonce až na obálku Ďáblovy hory, nedoporučoval bych vám čekat od ní kdovíjaké deduktivní pídění po vrahově identitě – koneckonců je už z anotace patrné, že vrah je nám představen na začátku. A co víc, vyprávění z jeho perspektivy má minimálně stejnou prioritu jako kriminální linka. Čím se kniha liší je fakt, že Thobela rozhodně nebude náš záporák, nýbrž možná ta nejkladnější postava z celé knihy. Kdo by nefandil osamocenému muži na cestě za spravedlností, člověku, který trestá ty nejhorší z nejhorších bez jakékoli touhy po věhlasu nebo uznání? Autor opravdu klade důraz především na propracovanost svých postav a daří se mu to perfektně. Hlavní hrdinové si získají vaše sympatie a udrží si je do poslední stránky.
Děj navíc ubíhá velice čtivým způsobem. Žádné přehnané hraní se slovy, ale ani nejistá uspěchanost – jen přirozeně ubíhající, svižný a poutavý příběh. Přesně tak vypadá Meyerův styl, který si oblíbíte hned na první pokus.
Ďáblova hora ale není v první řádě napínavé čtení – jde především o líčení trojice smutných osudů, jež spojuje jedno, a to láska k vlastním dětem. A takový přístup se mi hrozně líbí. Dále můžete mezi stránkami najít i popis složité situace v Jižní Africe, kde jsou rozdíly mezi bílou a černou rasou propastné, kladení zásadních morálních otázek (existuje omluva pro vraždu?) a fascinující popisy přírodních lidských pudů, jako je třeba prostá touha po zadostiučinění. Deon Meyer je skvostný vypravěč a Ďáblova hora vám prostě nesmí uniknout.
Hodnocení: 90 %
Autor: Jáchym Šidlák
Napsat komentář