Sci-fi napsané s láskou

6. 11. 2016 v 20.20

Když jsem letos na jaře za jediný víkend slupl kultovní pecku Ready Player One, okamžitě jsem věděl, že si přečtu jakoukoliv další knihu, kterou spisovatel Ernest Cline napíše. I kdyby to měla být harlekýnka. Protože takhle napínavý a skvěle napsaný příběh už jsem dlouho nečetl! A dočkal jsem se, přiletěla Armada…

Armada začíná absurdním momentem. Středoškolák Zack Lightman se nudí během vyučování (řekněme si na rovinu, kdo to nezažil?) a kouká z okna, když vtom na obloze uvidí vesmírnou loď! A ne jen tak ledajakou – je to úplně přesná replika vesmírné lodě, kterou létají mimozemšťané v jeho oblíbené počítačové hře Armada.

Zpočátku se Zack domnívá, že má halucinace. A upřímně ho to ani tolik nepřekvapuje. Jednak proto, že hraním Armady v poslední době strávil prakticky každý den. A jednak taky proto, že jeho otec byl známý svou paranoiou a hledáním konspiračních teorií všude možně.

Jenže znáte to staré rčení: to, že jste paranoidní, ještě neznamená, že po vás nejdou! A tak se i Zackův svět – a vlastně svět všech obyvatel planety Země krátce nato obrátí vzhůru nohama.

Ernesta Clinea psaní evidentně bavilo. Román je totiž založen na vlhkém snu všech gamerů – že jejich talent pro počítačové hry pomůže zachránit svět. Autor od první stránky čtenáře zásobuje narážkami na popkulturu – filmy jako Star Wars, Den nezávislosti, E. T. Mimozemšťan, počítačové hry jako Space Invaders a mnohé další. Je vidět, že to psal s láskou – a pokud má čtenář stejně velký přehled o světě sci-fi, fantasy a počítačových her, kniha ho naprosto pohltí.

Armadu si nejspíš užijete, i když zrovna nejste geekové ani nerdové, jak už autor dokázal v Ready Player One, umí psát tak napínavě, že to baví prostě všechny. V případě Armady jsem se ani nenadál a najednou jsem byl ve třech čtvrtinách knihy – a zoufale jsem si přál číst pomaleji, protože to tak zatraceně rychle utíkalo!

Kapitoly jsou krátké a plné překvapení, na nudu není čas. V knize je správná dávka technických výrazů, narážek na sci-fi klasiku i sympatických postav. Jenom škoda, že autor víc nevykreslil vztahy mezi nimi, mám pocit, že v Ready Player One se mu to povedlo o fous líp. Na druhou stranu, kdo má čas řešit lásku a vztahy, když lidstvo čelí největší hrozbě v dějinách?

Gameři všech zemí, spojte se!

Hodnocení: 90 %

Autor: Martin Holzknecht

Komentáře k článku

(Nebude zobrazen v komentáři)

Související

Mohlo by vás zajímat

Náš web zlepšujme pomocí cookies. Do vašeho zařízení ukládáme také cookies třetích stran. Pokud nám dáte souhlas, můžeme náš web také přizpůsobit podle vašeho chování při jeho prohlížení a s vaším souhlasem tyto informace také předat reklamním společnostem a sociálním sítím, aby vám zobrazily cílenou reklamu nebo za účelem e-mailového oslovení. Svůj souhlas můžete odvolat a vybrané cookies odmítnout prostřednictvím linků níže. Více informací Změnit nastavení Rozumím