Vznikala ve druhé polovině šedesátých let, i když údajně má své počátky už o desetiletí zpět. Ada aneb Žár. Rodinná kronika jako by vstala z popela literatury, která možná kdysi v minulosti měla svou aktuálnost, ale postupně ji moderní svět míjel. Románový Fénix, jehož rozmach křídel je obdobně velkodušný jako ta nejbytelnější díla minulých dekád i století. Zabarvením však natolik hravý, že se chce zvolat Vítej, postmoderno!. Vladimír Nabokov postavil novou pyramidu, když zapadá slunce, nepůsobí megalomansky, naopak, pateticky vyzní její elegance. Ada je obrovská kniha (a to i co do počtu stran), vnitřně však natolik křehká, že jí na polici budete raději držet v bezpečné vzdálenosti od všech ostatních románů, aby se náhodou o ni neopřely.
Jenže i ona velikost si nese sebou rizika. Vždyť začíst se do Ady nebude otázkou dne. Nabokov klade překážky. Ne snad jen počtem jmen, spletí jazyků, znesnadňuje nám cestu i odbočkami a zdánlivě zbytečnými epizodami. Vršení vzpomínek, kamínků, které se mohou kdykoliv zbortit, odhalíme-li jejich polopravdu (nebo snad pomíjivost), jde ruku v ruce s mnohdy těžko uchopitelnými pocity, kterých však je víc a víc. Žár, jehož si začneme postupem času všímat mezi řádky, tedy spíše jej cítit, pohlcuje ústřední dvojici postav, sourozence, Adu i Vana, aby bez ohledu na společenskou morálku (a slůvko incest) rozdmýchal vášeň, jež nemá ve vesmíru konce.
Čtenářské kráčení nebude snadné. Nabokov si hraje, zkouší nás. Odkazuje tam, kam už ani naše paměť (nebo vzdělání) nesahá. Deformuje slova, střídá řeči, nedává odpočinout odstavci. Je komplikovaný, zákeřný, literárně zlomyslný. Jenže trny obklopují květ, snad pro jeho ochranu. Snad proto, aby ne každý na něj měl právo sahat. A Ada začne postupně svůj květ odhalovat. Se žárem plane i vůně, láska v té tíze románového světa se začne lesknout, ranní rosa je v porovnání s ní mohutná jako obelisk, láska je erotická ve své intenzivní tichosti. Nabokov začíná diváka držet, táhnout, ukazuje mu svět, který existuje vždy jen uvnitř zamilovaného srdce, všude jinde by mu byla zima.
Ada aneb Žár rozhodně patří mezi literární události roku. A může za to do značné míry i český překlad. K čemu by nám byla Nabokovova skvostnost, kdybychom ji neporozuměli. Ale Pavel Domminik nám k románu dveře otevřel.
Hodnocení: 100 %
Autor: Lukáš Gregor
Napsat komentář