Retro-super-hrdinové

Marvelovští hrdinové mi vesměs k srdci nepřirostli a veleakce v Avengers mne naplňovaly adrenalinem podobně jako novinky ze světa pěstitelů v hobby relaci veřejnoprávní televize. Skloubení několika hrdinů a superschopností dohromady nese úskalí, že akci ustoupí jakákoliv snaha o hlubší vykreslení psychologie jednotlivce, nebo se dokonce vytratí i poslední ždibec zájmu o to, jak příběh dopadne. Tyto blockbusterové masturbace hollywoodských studií se zapíší mnohem více na šeky tamějších bank, než do našich myslí. Strážci galaxie v takovém kontextu působí jako malý velký zázrak.

Expozice s podivně zavánějícím patosem sahá do traumatické minulosti jednoho z hrdinů, jak ale ukazuje zbytek filmu (resp. hned následující scéna), ždímaný sentiment se nezrodil z nevkusu režiséra, nýbrž z jeho strategie podrobit si všemožná klišé a tak nějak se jim vysmát. Strážci galaxie ale naštěstí nespadli do kategorie parodie. Prvoplánový výsměch seskládaný z odkazů na jiná díla by mohl de facto pouze zakrýt neschopnost odvyprávět svůj vlastní příběh. To James Gunn ve svých rukou ovládá svébytný (a svérázný) svět postav a hrdinů, kteří si nezadají s ostatními super-figurkami Marvelu, jen jsou poněkud více mišuge. Ve výsledku tak film postrádá určitou křeč superhrdinských komisků, kde každý buď ovládá nebo zachraňuje svět a vedle soubojů stíhá mlít řadu zbytečných velkých (prázdných) slov. 

Ale nebojte se, Strážci galaxie také čelí velkému zlému nepříteli, zkáze světa, také se zde hodně střílí, skáče, kope, hryže, ale když je řeč o kladných hrdinech, uskupení vzniká jako značně nesourodé, do akce se vstupuje poněkud z donucení a ne vždy zde hraje svou podstatnou roli opravdová touha pomáhat druhým, natož světu. A pokud pak přijdou na řadu slova, patos naráží na stěny, nikdo je neposlouchá, naopak silácká prohlášení o radosti z přátelství se setkají jen s výsměchem. Toto odpatetizování funguje díky práci s timingem. Ne nutně musí jít o fór, stačí zkrátka pohled, gesto, akce, která některá známá klišé naruší. Výsledek je pak mnohem uvěřitelnější, protože najednou sledujeme bandu superhrdinů, kteří až tak moc super nejsou, vlastně nejsou úplně ani těmi hrdiny. 

Ona sympatičnost působí jako magnet. Postavám zkrátka budete i přes jejich různorodost fandit, budou na vás působit jak z masa a kostí, budete se o ně i bát! Filmaři je totiž obdařili detaily, které jejich povahové rysy dokreslují/dokrášlují. Stačí si vybavit dětsky nadšený pohled Groota, když se násilně vypořádá s desítkou zlých ozbrojenců. 

Ačkoliv to při procházení předešlé filmografie Jamese Gunna vpravdě překvapí, režie Strážců galaxie disponuje naprosto jasně vyprofilovaným záměrem. Popcornová podívaná, která sama sebe nebere vážně, aniž by si takovou strategií vytvářela alibi pro případné nedostatky, vyniká kromě již zmíněného humoru a sympatických postav i velmi přehlednými akčními scénami. A některými s nádechem ach a wow, kupříkladu když stovky až tisíce malých letounů utvoří obranný štít proti přicházejícímu Zlu. Gunn se ale nebojí občas rozechvět i vážnější tóny, třeba při pohledu na záda hrdiny mývala nebo při sebevražedné Grootově misi. Zde pomocí CGI animace obklopí naše oči krásně lyrickým obrazem.

A jako takový velký bonus lze připočíst k zážitku filmu jeho retro atmosféru. Zakořenění Petera Quilla, ústředního hrdiny, v 80. letech minulého století sebou přináší nejen retro vizuální prvky, ale i využití oldies muziky. Blu-Ray coby technologie sice moc retro není, zato jeho ovládací menu díky kazetovému přehrávači ano. A když už jsme u pouštění filmu doma… doporučuji se probrat bonusy, protože některé vynechané scény pobaví a zaujmou, stejně jako režisérův komentář (je bez českých titulků), který po celou dobu filmu odkrývá nejen proces vzniku jednotlivých záběrů, ale samozřejmě popisuje i širší kontext příprav a realizace projektu.

Hodnocení: 90 %

Autor: Lukáš Gregor

Sdílet

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *