Rekonstrukce vraždy nebo vlastního života?

6. 6. 2019 v 14.28

Jen rok po fenomenální Houbařce se Viktorie Hanišová vrací s novým románem Rekonstrukce, ve kterém opět zkoumá deformované rodinné vztahy.

Eliška se narodila, když jí bylo necelých deset let. Právě ten den přišla domů a našla v obývacím pokoji matku a mladšího bratra mrtvé. Otec se zhroutil a Elišky se ujala upjatá teta Leonie. Po deseti letech prázdnoty se Eliška rozhodne vrátit ke svým kořenům a zjistit, proč se to tehdy stalo. Co pohánělo matku k tomu, aby nejprve vztáhla ruku na malého Mikuláše a pak i na sebe? A proč jen oni dva, proč Eliška přežila?

Rekonstrukce se svým způsobem tváří jako zvláštní detektivní román. Vrah i oběť jsou známy, chybí však to nejdůležitější – motiv. Jenže dá se vůbec rozklíčovat, co se dělo v hlavě ženy, která se rozhodla zabít vlastní dítě? Navíc je sama mrtvá… Vedle studia architektury, přátelství z nouze (které ale přeroste v opravdové pouto) a zprvu nevinného románku, se Eliška přehrabuje v rodinné historii a pátrá. Její okolí ji nejprve podporuje, posléze ale začíná vnímat, že to všechno začalo přerůstat přes hlavu. Eliška se zdá být touto nevyřešenou, mnoho let starou záhadou naprosto pohlcena až paralyzována. Jde ale skutečně jen o ten důvod anebo o něco víc?

S deformací rodiny přišla do české literatury především Petra Soukupová, Viktorie Hanišová na ni svým způsobem navazuje, ale mnohem více než na trpící dětské protagonisty se soustředí na stigmata, která si z dětství přinášíme do dospělosti. Zároveň trochu poodkrývá otázku dědičnosti. Když byla matka taková, co když se takovou stanu i já?

Protagonisté Rekonstrukce nejsou, stejně jako v ostatních knihách Hanišové, příliš sympatičtí. V tomto případě je nutné podotknout, že vedlejší postavy nejsou ani nijak zvlášť hloubkově vykresleny a jsou spíše ploché a schematické. Také dialogy jsou spíše povrchní a jazyk jednoduchý. Na druhou stranu právě díky tomu se kniha čte velmi jednoduše a nezabere příliš dlouho. Eliška i její nejbližší, kamarádka Romana a přítel David, začínají být nesnesitelnější, ale zdá se, že všechno má svůj důvod.

Rekonstrukce možná není tak propracovaná jako debutová Anežka či skvělá Houbařka, a rozhodně vám nedá odpovědi na vaše otázky. Konec vás dost možná neuspokojí. Nese ale sdělení, které se podařilo docela dobře vystihnout. Vedle Aleny Mornštajnové je Viktorie Hanišová další českou spisovatelkou, která má moc dojímat široké spektrum čtenářů.


Alžběta Široká

Komentáře k článku

(Nebude zobrazen v komentáři)

Související

Mohlo by vás zajímat

Náš web zlepšujme pomocí cookies. Do vašeho zařízení ukládáme také cookies třetích stran. Pokud nám dáte souhlas, můžeme náš web také přizpůsobit podle vašeho chování při jeho prohlížení a s vaším souhlasem tyto informace také předat reklamním společnostem a sociálním sítím, aby vám zobrazily cílenou reklamu nebo za účelem e-mailového oslovení. Svůj souhlas můžete odvolat a vybrané cookies odmítnout prostřednictvím linků níže. Více informací Změnit nastavení Rozumím