Recept na štěstí s vůní skořice

Chloé je Francouzka každým coulem. K tomu tvrďačka, která se nebojí válečné vřavy. Čemu se však vyhýbá jako čert kříži, je konfrontace se svými pocity. A tak se stane, že se díky své složité povaze dostane do největší díry kdesi v Dánsku a hledá tajemství tamějšího štěstí. Zdá se jí to nespravedlivé a je rozhodnutá nestrávit tam víc času, než je nutné.

Jak už to tak ale bývá, postupně mění svůj názor a ze zaryté averze se rychle stává opravdový zájem. Třeba tomu všemu ještě přijde na kloub. A tak se pod vlivem milých lidí a léčebného účinku místní krajiny mění v celkem snesitelnou osobu. Co však nečeká, je, že jí tenhle pro ni trapný úkol, možná změní celý život. 

Hygge je jeden velký fenomén, který už nějakou dobu proniká nejen regály v knihkupectví. A cože to vlastně je? Dalo by se říct, že jde o způsob života. Nepředstavujte si to jako recept na štěstí, kdy vše smícháte, hodíte do hrnce a po dosažení varu máte výsledek. Princip tohoto životního stylu je jednoduchý a zároveň tak logický, že vás možná napadne, že jste to celou dobu věděli. A je pravda, že kdyby tak žili všichni, bude na světě mnohem lépe. To ostatně pozná i celkem hodně nesympatická hlavní postava knihy Mise Hygge – Chloé.

Člověk nějak těžko věří, že mohla působit jako válečná reportérka, když se dokáže sesypat doslova z maličkostí. Je nepříjemná, odtažitá a hlavně se na svět kolem dívá skrz prsty. Těžko se hledá důvod mít ji rád. Naopak ostatní jsou milí tak moc, že byste těžko hledali favorita (já si ho tam našla). Příběh je trochu jednoduchý, moc nepřekvapuje, ale utíká dobře. Má silné i slabé chvilky, takové ty okamžiky, kdy si řeknete, jasně, tohle tam být muselo. Autorka Caroline Francová se příliš nenoří do problémů či vedlejších linek. Jen naznačuje a pohybuje se po povrchu. Je znát, že cílem nebyla pitva hrdinčiných problémů, ale naopak cesta z nich ven.

Vzhledem k rozsahu nejde čekat nic světoborného, ale přesto je Mise Hygge milým výtvorem, který názorně ukazuje, jak je vlastně jednoduché být spokojený se svým životem, když víte, jak na to. Oceňuji krásně popsanou atmosféru Dánska, která je nenapodobitelná. Se vší svou barevností a krásou. Tohle Caroline Francová vystihla víc než přesně. A rozhodně není k zahození ani příběh Chloé (i když jí fandit nebudete).

Najdete v tom víc, než jen cestu za štěstím. A nezapomeňte si dát skořicovou rolku!

Tereza Bártová