Předem objasním jednu věc – Stoner je jednou z nejlepších knih, jaká se mi kdy dostala do rukou a všechna další chvála, jež bude následovat vzápětí, je upřímná, nejde o zveličování a myslím ji zcela vážně. To je vlastně všechno, co potřebujete vědět a jestli už dál nechcete číst, řeknu vám aspoň jedno: tu knihu vám doporučuji všemi deseti a měli byste si ji přečíst, ať už máte jakýkoli vkus!
Nejedná se totiž o literaturu jen pro určitý druh čtenářů. Stoner je skutečně jednou z knih, o níž se nebojím bez nadsázky říct, že by si ji měl přečíst každý. A jakmile dojdete k poslední stránce, zjistíte, že jednou to nestačí. Sám mám už několik dní problém se pustit do další knihy, a to nejen proto, že vím, že u mě pravděpodobně nedosáhne stejných kvalit, ale také proto, že se mi od Stonera zkrátka nechce odejít.
Alespoň stručně uvedu něco k ději: Sledujeme život muže, který se jmenuje William Stoner a který se roku 1892 narodí chudým farmářským manželům. Vyrůstá jako jedináček a celé dětství spolu s rodiči tvrdě pracuje na farmě, aby sehnal dostatek peněz. Dřina pro něj skončí až v devatenácti letech, kdy se odejde vzdělávat na univerzitu v zemědělství – postupem času však neodolá touze studovat anglickou literaturu a na farmu se už nevrátí. Potká dívku svých snů, ožení se s ní a budoucnost, kterou má Stoner před sebou, vypadá skvěle. Jenže takhle to zřejmě nefunguje.
Láska k literatuře, k jazyku, k tajemstvím lidské mysli a srdce, která se projevují v drobných, podivných a nečekaných kombinacích písmen a slov, v nejčernějším a nechladnějším tisku – láska, kterou skrýval, jako by byla zapovězená a nebezpečná, se teď začínala drát na povrch: zpočátku nesměle, později odvážně a nakonec hrdě. (str. 123)
Williama Stonera si oblíbíte, pochopíte ho a nebudete ho moci dostat z hlavy, a to vlastně jen proto, že je to člověk tak všední, že i kdyby šel na chodníku přímo proti vám, ani byste o něj nezavadili okem – zkrátka je jako jeden z nás. John Williams však vdechnul do vyprávění takovou míru procítění a porozumění jeho obtížným trápením, že jakmile se začtete do Stonerova životního příběhu, není cesty zpátky a každé hodiny, minuty i sekundy s ním strávené si budete cenit.
Ačkoliv čteme příběh táhnoucí se přes několik dekád, kniha není loudavá nebo rozvleklá – nemá ani tři sta stránek, takže není čas se zdržovat a roky Stonerova života se čtenáři doslova míhají před očima.
S každou přibývající stránkou jsem byl četbou víc a víc fascinován a čím dál jsem byl, tím zběsileji ve mně vřely emoce. Na několika stránkách se vystřídal vztek, smutek i pocit štěstí. Autor má obrovský vypravěčský talent a i zdánlivě ohranou zápletku dokáže rozvinout a podat neobyčejným způsobem, vy se tak občas můžete přistihnout, jak čtete s otevřenými ústy.
A ano, na konci si nejspíš popláčete a jen těžko se za to můžete stydět. Stoner je smutné, dojemné a neuvěřitelně silné čtení, které jasně a zřetelně říká, že život se s vámi někdy prostě nepáře. Přál bych si, abych si ho mohl přečíst ještě jednou poprvé, ale to nejde. Z mého hlediska si tenhle skvělý román zaslouží jen a jen to nejvyšší hodnocení.
Hodnocení: 100 %
Autor: Jáchym Šidlák
Napsat komentář