Liv Silberové bude brzy 16, její rodiče jsou rozvedení a často se stěhují. S mladší sestrou se tentokrát přesouvá do Londýna ke své matce. Tahá se sebou kufr zasmrádlý švýcarským sýrem, kupu krabic s knížkami a německou chůvu Lottie. Další den má nastoupit do nové školy (na to už je zvyklá), zabydlet se v neznámém městě a pokusit se smířit s tím, že má její matka nového přítele. Liv se zdá být úplně obyčejným teenagerem… dokud neobjeví ve snu zelené dveře s klikou ve tvaru ještěrky.
Po katastrofální večeři s rodinou matčina přítele odchází domů rozmrzelá a kvůli polité blůze i v mikině svého nového skoro-bratra Graysona. Když v ní ten večer usne, má nejdřív docela běžný sen – Lottie mává sekyrou v přístěnku pro košťata, kdákají křepelky, kolem se prožene její skoro-sestra Florence na bruslích ve flitrované tutu sukýnce. Pak ale projde zvláštními ještěrčími dveřmi, ocitne se na chodbě plné dveří a později na hřbitově s partou kluků (včetně Greysona), kteří kreslí na zem pentagram a mluví latinsky. Liv se baví tím, že je to přece jen sen a to až do chvíle, než si uvědomí, že všechny jeho účastníky zná ze školy. A co hůř, všichni si ten sen pamatují. Jak je to možné? Liv miluje hádanky a kvůli své zvědavosti se do tohoto tajemného snového paktu pořádně zaplete.
Autorka představuje ve své nové sérii hrdinku, která není nepodobná Gwendolyn. Dokonce i základní kostra příběhu lehce kopíruje Rudou jako rubín. Známý je i vynikající humor (za ten dávám tři palce nahoru), trochu šílená rodina, Londýn, tajemné společenství a láska, která bude mít pravděpodobně v dalším díle nějaký háček (osobně doufám, že se nám tu vyloupne milostný trojúhelník). Kulisy jsou ale zbrusu nové, dostatečně originální a fascinující. Liv totiž umí ovládat své sny, může se v nich potkávat s dalšími „cestovateli“, může projít různě tvarovanými a zdobenými dveřmi do snů jiných lidí (pokud se ovšem dostane přes bariéru). Bude zajímavé sledovat, jak se s tímto motivem autorka popere dál (Můžete si například ve snu ublížit, nebo se prostě jen vzbudíte?).
Velkým plusem knihy je naprosto úchvatná obálka a svižný, čtivý styl. Osobně mi humor Kerstin Gierové opravdu sedne a na mnoha místech jsem se smála nahlas. Díky němu není hlavní hrdinka jen naivní blbkou, ale vyzařuje charisma a má trochu cynický pohled na svět. Naopak mínusem je velice rychlý konec. Celých 300 stran knihy se připravujete na finále, které je odbyté mrknutím oka, a tak ve vás nestačí ani zanechat onen „wow efekt“.
A abych nezapomněla, moje dveře jsou teď temně modré se stříbrnými kočkami a klikou ve tvaru rozježeného ocasu s ostrými zoubky. A koušou! Jak vypadají ty vaše?
Hodnocení: 92 %
Autorka: Olga Biernátová
Napsat komentář