Strážci (též Watchmen) v polovině 80. let pohnuli ledy. Svět komiksu po nich rozhodně nemohl zůstat v totožném uspořádání. Ba co víc, posměváčkové, kteří si obrázkové knihy brali rádi do úst s přívlastkem „laciná zábava pro malé i odrostlé děti“, pravděpodobně začali s jinou prací, schovali se do útrob velkoměsta, nebo s poklekem na hrachu se omlouvali za nespravedlivá nařčení. Komiks v rukou Alana Moora a Dava Gibbonse mnohem zajímavěji reflektoval všemožné strachy americké společnosti než kdovíjaký filmový hit. Kresebně i co do komiksové řeči inovativní způsob komunikace ve čtenáři dodnes vzbuzuje touhu kopírovat (ehm, inspirovat se). Jenže to bylo před dvaceti lety a dnešek je daleko od momentu, kdy se Moore nepohodl s molochem DC a rozhodně neměl v úmyslu se svými hrdiny dál pracovat.
Jenže DC má práva a má také právo si s Watchmeny odvyprávět další a další příběhy, vlastně je až s podivem, že se k nim dostalo až nyní. S důvěrou utkat se s tím, co kdysi Moore a Gibbons vytvořili, se „musela“ popasovat dvojice ne příliš proslulých autorů, vlastně spíše kreslířů než scenáristů. Zatímco Darwyn Cooke nahlížel na svět „před Strážci“ z pohledu člena tzv. Minutemanů, jenž si říkal Sůva, Connerová zpracovala cestu ke zrodu Hedvábného přízraku.
Obsáhlejší první díl ukazuje, jaké to je, když se autor pietně snaží držet původního stylu. Nevěstí to většinou nic dobrého. Máte-li kladný vztah k originálu, budete nováčka peskovat za věrnost i za odchylky. Darwyn Cooke napodobuje jak intelektuálně zatěžklou (v tom dobrém slova smyslu) mluvu původních Watchmenů, tak neutuchající hrátky s časem a skladbou jednotlivých oken. Zvláště skoky, kdy zdánlivě plynulý tok informací neustále napadají vzpomínky, záblesky tu delší, tu kratší, a to několika postav, byly pro Strážce charakteristické a umně se jich zhostil i režisér Zack Snyder ve filmové adaptaci.
Rodí se otázka, zda tedy Cooka kritizovat za přílišnou snahu o návaznost na původní knihu, nebo mu poděkovat, že si můžeme nyní znovu číst něco, co je jako Strážci, ale s novými příběhy.
„Sůva v důchodu“ se rozhodne sepsat příběh Minutemanů, ale naráží na potíže – resp. nepochopení ostatních členů a lidí kolem sebranky superhrdinů s úmyslem pomáhat světu. Postupně se odkrývají bolavější (a temnější) zákoutí historie týmu, nahlížíme do hlav a duší jednotlivých členů. Stejně jako Strážci, tak i Minutemani disponují tím, co už na původní knize bylo kouzelné – demýtizace superhrdinství. Hledání důvodů, proč vlastně lidem pomáhat, jakým způsobem, zda ona schopnost být jiný-výjimečný netíhne ve výsledku k neovládnutí moci. Gibbons dokáže udržovat pozornost a ano, i když nás to svádí k porovnávání, sám o sobě rozhodně umí a byla by škoda jen pro existenci (lepších) Strážců jeho počin odsouvat do nepozornosti.
Překvapivě solidní je i druhý díl, v němž sledujeme zrod Hedvábného přízraku. Výtvarně se mi práce Amandy Connerové tolik nelíbí, v kontextu teenager-komiks však dobře funguje. A hlavně, opět souzní s vesmírem Strážců. Tentokrát je část o něco stručnější, snad proto, že se zaměřuje Connerová výhradně na jednu postavu. Přesto do její cesty vstupují i někteří další (velmi dobrou roli zde má – jako už vždy – Komik). Hedvábný přízrak se musí utkat především se svou vlastní matkou, postavením, odpovědností. Osamostatňování ale doprovází i ztráta lásky, deziluze, v neposlední řadě pár potíží, u kterých teče také krev. I právě proto se rozhodne mladá sličná dívka vzít na sebe úbor a začít zlo trestat po svém. (A být u toho setsakra sexy.)
Série Před Strážci obsahuje celkem deset dílů, BB art vydal v českém překladu první dva. Další kousky slibují zajímavější jména tvůrců, neznamená to, že by však už první kniha měla být brána jako něco, co si zaslouží palec dolů. Stále patří k tomu lepšímu, co u nás vychází. Pokud máte rádi Strážce a nejste zakonzervováni v domněnce, že prostě vše nové, co s nimi souvisí, je svatokrádež, rozhodně si první knihu Před Strážci pořiďte a přečtěte.
Hodnocení: 75 %
Autor: Lukáš Gregor
Napsat komentář