Pozor na vševidoucí oko!

31. 3. 2017 v 09.54

Když tuhle knihu v knihkupectví vezmete do rukou, nebudete ji chtít na polici vrátit. A doma si pro ni uděláte hezké výstavní místo. Dost možná za to můžou nějaké ukryté čáry v ní, vlastně by to ani vzhledem k příběhu nepřekvapilo. Řeč je o Warrenovi XIII. a vševidoucím oku.

Máte-li sklon k všelijakým pošmourným příběhům, kde nad starým domem nevychází skoro slunce, kde jeho chodby hovoří o časech dávno minulých, kde každé vrznutí podlahy předznamenává události, které přijdou a dost možná nebudou znamenat štěstí, pak jste na dobré adrese. Tania Del Rio napsala knížku, jejíž inspirační kořeny a kořínky bezesporu sahají až do gotického románu, svou barvitostí a některými charaktery se přátelí s Edgarem Alanem Poem, svou lehkostí a nenápadným humorem (a také oblibou v outsiderství podivných dítek) pomrkávají po Timu Burtonovi. Warren XIII. je dědic, velkého starodávného hotelu, který se však o něj zatím ještě vzhledem ke své neplnoletosti nemůže starat. Tuto výsadu za něj převzal prozatím jeho strýc, dost možná pak žena jeho strýce. A tak hotel chřadne a chřadne, zatímco teta Annakonda hledá kouzelný předmět, jenž se zve vševidoucí oko. (Ona je totiž čarodějka, což nikdo moc neví, a oko by jí mělo dopomoci k obrovské magické síle.) Jenže jak jde řádek za řádkem, kapitola za kapitolou, věci se začnou hýbat a nejenže najednou nebude hotel prázdný, ale také víc a víc nebezpečný…

Warren XIII. a vševiddoucí oko by na první pohled mohl/měl být knihou pro děti a mládež. Stěží si jej však neužijí i ti starší. Tania Del Rio nevypráví nic zvlášť nového, dokonce se i literárně drží úmyslu raději srozumitelně a nekomplikovaně čtenáře vést, než jej vhodit do labyrintu hádanek a literární květnatosti. Jenže umí vybudovat prostředí a zasadit do něj postavy se suverénní jistotou, že jí musíte podlehnout. Každý z hrdinů má své pevné místo, což neznamená, že na něj v průběhu děje nezměníte (několikrát) názor. Každý z bodů zvratu dává smysl a vede nás gradací do finále, kde jde dokonce o život. A i když knihou prochází všudypřítomné napětí, nenajde se strana, kde by si autorka neodpustila obrat, který vyvolá úsměv, nebo dokonce i smích.

A teď si k sympatickému textu připočítejte ještě další klady. Kniha je totiž velmi obrázková. Ilustrace a další grafické prvky prostupují každou stranou, někdy si berou jenom kousek místa (a vnoří se dovnitř textů), jindy jim text „ustupuje“ a ilustrace pojmou i celou stranu či dvoustranu. Will Staehle se ještě o poznání více než Tania Del Rio inspiroval Timem Burtonem, kdy i ošklivost může být hezká či milá, stejně tak odkazuje na postarší grafické techniky. Jeho práce s barevnými plochami funguje stejně dobře jako šrafování, které dává některým objektům až pocit trojrozměrnosti. Barevně je kniha naprosto vyvážená, drží se vesměs kombinace červené (či takové oranžové), černé a bílé.

V neposlední řadě důvod, proč knihu nedávat z ruky, spočívá v celkovém grafickém řešení. Volba materiálu na přebal, druh papíru i fontu, to vše úchvatným způsobem ladí s ilustracemi a obsahem knihy. Jde o kompaktní dílo, které lahodí očím i hmatu.

Hodnocení: 95 %

Autor: Lukáš Gregor

Komentáře k článku

(Nebude zobrazen v komentáři)

Související

Mohlo by vás zajímat

Náš web zlepšujme pomocí cookies. Do vašeho zařízení ukládáme také cookies třetích stran. Pokud nám dáte souhlas, můžeme náš web také přizpůsobit podle vašeho chování při jeho prohlížení a s vaším souhlasem tyto informace také předat reklamním společnostem a sociálním sítím, aby vám zobrazily cílenou reklamu nebo za účelem e-mailového oslovení. Svůj souhlas můžete odvolat a vybrané cookies odmítnout prostřednictvím linků níže. Více informací Změnit nastavení Rozumím