Začaly prázdniny, a to je čas na dobrou detektivku. Nakladatelství Metafora nedávno vydalo novou knihu, která by toto zadání mohla splňovat, severskou krimi od švédského autora Magnuse Jonssona, s názvem Muž, který si hrál s panenkami.
Příběh Magnuse Jonssona začíná poměrně neotřele. Byla zavražděna mladá dívka a její tělo pachatel naaranžoval do podoby porcelánové panenky. Výrazné líčení, strnulá póza, nalakovaný obličej, něco takového vyšetřovatelé Rickard Stenlander (pětačtyřicetiletý rozvedený milovník tvrdé muziky) a Erik Svensson (výrazně mladší černošský příznivce hip hopu se švédským jménem i původem) ještě neviděli. Zdálo by se, že vyšetřování takového činu bude mít všeobecnou podporu, ale ejhle, stockholmská policie má zcela jiné priority.
Nejsou lidi, není nikdo, kdo by prolomil heslo a prozkoumal počítač zemřelé dívky, a tak nakonec dojde na externí zdroje. Nadřízená obou kriminalistů požádá o pomoc svou neteř, Linn Ståhlovou, postgraduální studentku kryptologie. Linn ale není jen tak nějaká obyčejná studentka, jejímž koníčkem je projíždět se po ulicích švédského hlavního města na longboardu, je to totiž zároveň i přesvědčená anarchistka, která za své dřívější aktivity v antifašistické organizaci skončila na pár let ve vězení. O téhle spolupráci by se švédské tajné služby dozvědět neměly. Linn není z pracovní nabídky zrovna nadšená, ale nakonec se do případu ponoří. Díky svým hackerským znalostem poodhaluje dívčiny aktivity v oblasti sex byznysu i skryté nitky, které překvapivě vedou do její vlastní minulosti. Pravicoví extremisté mají totiž s touhle ženou stále ještě nevypořádané účty. Z případu divné vraždy vyvstává příběh poodhalující současnou politickou situaci ve Švédsku, thriller, ve kterém se nelegálně proniká na policejní servery, střílí z automatů na ulici, šlape se na nášlapné miny a hemží se to v něm mrtvolami.
Nakladatel knihy Muž, který si hrál s panenkami ve svých reklamách odkazuje na klasika žánru, novináře a spisovatele Stiega Larssona, jehož série Milénium spustila svého času zájem o severskou krimi. Těch společných rysu je tu opravdu celkem dost. Linn je taková sociálně zdatnější Lisbeth Salanderová (byť nad jejími hackerskými kousky by se asi Lisbeth rozesmála – inu je rozdíl, když se místo darknetu využívá univerzitní počítačová kapacita) a hlavním tématem knihy je prorůstání extremistických pravicových názorů do švédské společnosti. Dojde i na další negativní jevy typu rasismu, obchodu se sexem apod.
Na rozdíl od Larssona je to ale celé trochu méně promyšlené a také hůře uvěřitelné, hlavně ta ústřední linka. Pokud bych ale měla srovnávat s knihami, které jako pokračování Milénia napsal David Lagercrantz (Dívka v pavoučí síti a další dva díly), pak bych v hodnocení zas tak příkrá nebyla. V Muži, který si hrál s panenkami se dokonce občas objeví i humor, pěkný je popis stockholmských reálií, zejména čtvrti Södermalm, potěšili mě i relativně normální vyšetřovatelé, zejména ve druhé půli má kniha spád. Trochu mě zklamalo vyřešení titulní záhady, ono těch potencionálních pachatelů se s ohledem na počet postav zase tolik nenabízelo, oproti tomu technickým řešením šmírování na internetu je tu věnováno docela dost prostoru. Možná je to jen dojem, ale nějak mi přijde, že je to kniha zaměřená spíše na čtenáře – muže.
Muž, který si hrál s panenkami je prvním dílem trilogie s podtitulem Nenávist – její další díly vyšly ve Švédsku v roce 2017 a 2019. Předpokládám, že nakladatelství Metafora obě knihy představí i českým čtenářům. Pokud máte rádi severské kriminálky s nádechem politického thrilleru a baví vás číst o tom, co všechno je možné na internetu zjistit, pak je tohle kniha, s níž můžete v pohodě strávit pár letních podvečerů a užít si to.
Hana Kubíková
Napsat komentář