Před několika lety dopadly na svět speciální ničivé bomby a proměnily ho v zoufalé místo plné sutin, prachu, mrtvol a přeživších, kteří splynuli se svým okolím. Nad tou zkázou se tyčí Dóm, sídlo lidí, kteří se před Explozemi ukryli, jsou čistí. Mimo něj zasáhly výbuchy každého. Obloha se krabatí temnou hradbou zčernalých mraků, vzduch zhoustl popelem a prachem a v ulicích zpustošeného města se míhají lidé smísení s plastem a kovem, se svými blízkými, zvířaty… Támhle jde kolem někdo, kdo má telefonní sluchátko splynuté s uchem, tenhle má rozevřenou dlaň se zahnízděnou klávesnicí, jiní mají hustou srst a na předloktí pokroucenou ruku, která vypadá jako zvířecí pracka. A všichni se snaží přežít a všichni pomalu umírají.
Pressia bydlí se svým dědečkem ve starém holičství a schovává se před OSR (vojenskými jednotkami, které ovládají město). Při jedné své výpravě do Žárovišť, kde hledá součástky pro svá mechanická zvířátka, která vyměňuje na trhu za jídlo, narazí na Bradwella, kluka se třemi ptáky vrostlými v zádech. Z doby před Explozí si toho pamatuje opravdu hodně a je přesvědčený, že Dóm, ke kterému všichni vzhlíží jako ke spasiteli, je za celou apokalypsu zodpovědný… A právě v Dómu žije Partridge, který věří, že jeho matka stále žije a je pravděpodobně někde venku. Rozhodne se pro útěk a jeho cesty se zkříží s Pressií a Bradwellem.
Zápletka dystopie Čistý je tak bohatá a komplikovaná, že snad ani nejde stručně popsat. Autorka nám na téměř 500 stranách předkládá detailně promyšlený svět, který je ze všeho nejvíc hlavně zbavený jakékoliv naděje. Nic moc nám nepřikrášluje, a tak místy užasnete nad jeho syrovostí a krutostí. Mírná deprese je cítit na každém řádku.
Pressia a Bradwell o jejích mechanických motýlcích: „Mně teď připadají spíš jako mrhání časem. Ani nelítají. Když je natáhneš, mávají křídly, ale to je všecko.“ „Možná prostě jenom nemají, kam by letěli.“
Hlavními hrdiny a vypravěči příběhu jsou kromě Pressie, Bradwella a Partridge i Lyda (Partridegova kamarádka z Dómu) a El Capitan (důstojník OSR, který má v zádech vrostlého svého bratra Helmuda). Každou kapitolu vidíte z jiného pohledu a díky tomu se vám před očima skládá kompletní obrázek o celé apokalypse, dění v Dómu i mimo něj. Autorce můžeme přičíst k dobru několik skvělých dějových zvratů, které přidávají knize na dynamice, a přesto, že nám jich předkládá celkem dost, působí přirozeně. Další plus bude za zajímavé vedlejší postavy, jejichž charakter je často úzce spojen s jejich postižením (např. společenství matek srostlých se svými dětmi), a za napínavé putování hlavních hrdinů, kteří postupně odkrývají tajemství šifry, kterou za sebou nechala Partridgeova matka. Velké mínus však musím udělit za přílišnou popisnost. Autorka se natolik zamilovala do vlastního světa, že nám o něm prostě musí povědět každý hloupý detail. Místo toho, aby jednoduše napsala, že ten a ten míří do starého kostela, popíše nám jeho barvu, věžičky, míru poškození a bezprostřední okolí. Výrazně mi to ztěžovalo čtení, a tak jsem se nakonec ani nepřiměla číst knihu po delších pasážích. Kdybych byla barbar, seděla bych nad stránkami a hustě škrtala červenou fixou. A právě kvůli tomu nemohu říci, že bych po dočtení byla ze všeho nějak zvlášť nadšená. Bylo to prostě dobré, ale ani ten nečekaný konec, ani ta spousta neuvěřitelných informací mě nedostali do transu. Zabila ho přemíra slov.
Čistý vás buď uchvátí originálními kulisami, nebo si v duchu postesknete nad tím, co ještě autoři dystopií vymyslí, aby se odlišili a naservírovali čtenáři pořádnou dávku zrůdnosti. Hlavní postavy jsou uvěřitelné a rychle si je oblíbíte, ke konci však ztrácejí šarm a jejich jednání je poněkud zkratkovité. Ve výsledku je to ale čtení, které stojí za povšimnutí. Nakladatelství Jota je poslední dobou trochu „vysazené“ na velice netradiční knihy s prvky hororu a slušnou dávkou divností, což osobně hodnotím velice kladně, umí se odlišit. Ne každému to ale asi sedne. Pokud však patříte mezi fanoušky jejich dalších knih (jako je Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti, Ve stínu černých ptáků apod.), Čistý se vám bude líbit. Celkově je to velice podařená kniha, které můžeme přiznat bohatý děj (což se u řady dalších ve stylu „apokalypsa-holka-kluk-láska-krize-špatňák je dohonil-oni utekli“ říct nedá). A obálka je fantastická!
Hodnocení: 80 %
Autorka: Olga Biernátová
Soutěž
Vyhrajte jeden ze tří výtisků knihy Čistý. Stačí co nejkreativněji odpovědět na níže uvedenou soutěžní otázku. Soutěž končí 4. 7. 2014.
Výherci:
Napsat komentář