Kroniku jazzu, která vůbec poprvé vyšla už v roce 1998, přináší v českém překladu nakladatelství Universum. Jde o verzi aktualizovanou, přesto s „konečnou hranicí“ v roce 2010, takže jisté absenci důležitých informací, či alespoň zajímavých tipů, se nevyhne. Pro nabytí přehledu o zdrojích tohoto hudebního odvětví a především pak vývoji napříč dějinami, bez ohledu na země, pohlaví nebo podžánry, však Kronika jazzu poslouží více než dobře. Vlastně to ani nepřekvapí, protože tato přehledová encyklopedie má coby autora Mervyna Cooka. Profesora hudby, autora řady specializovaných publikací a u nás známého i díky velmi podařené knize Dějiny filmové hudby. V porovnání s ní představuje Kronika jazzu pouze záchvěv, bavíme-li se o hloubce „fárání do dolů“ hudebního žánru, který nás už po staletí doprovází.
Cooke totiž v případě Kroniky jazzu zvolil za cílové čtenářstvo vesměs ty skupiny lidí, kteří buďto jazz poslouchají, ale jen s lásky k hudbě, nikoliv se znalostmi kontextu. Nebo jde o posluchače, kteří jazz teprve hodlají objevovat a kniha jim může minimálně přinést řadu užitečných tipů, aby se ve spletité síti hned nezadusili.
V žádném případě tak nelze po knize očekávat, že předvede analytičtější vhled na probíraná díla či hudební styly, na to je zde příliš málo textu a příliš mnoho obrázků. Nicméně lze Kroniku jazzu porovnat s nedávno vydanou encyklopedií o současném komiksu, také pod hlavičkou Universa, a tato kniha dokazuje, že zacílení na širší veřejnost odborný výklad nevylučuje.
Výše popsané tedy může pro některé potenciální čtenáře posloužit jako varování (až se pak nedostaví zklamání), pro jiné de facto coby klíč k zámku, aby si ke knize otevřeli dveře. Srovnáme-li se totiž s faktem, že Kronika jazzu je více než dějinami jazzu „pouhým“ průvodcem dějinami jazzu, zajistí nám její četba nebo listování hned několik velmi příjemných večerů… Slovo „pouhý“ se nenachází v uvozovkách náhodou, protože seskládat tak živý organismus do „přehledných škatulek“ není zrovna snadné. Nutno podotknout, že autorovi se podařilo kromě výpisu zásadních událostí spojených s jazzem pokládat před čtenáře i vývoj ve společnosti. A na stránce si vždy najde místo na textový blok, který jednoznačně dokládá, že Mervy Cooke hudbě opravdu rozumí a dokáže v řadě případů složité pojmosloví spojené s muzikologií přetransformovat do opisu, aby jim rozuměl alespoň základně hudebně vzdělaný čtenář.
Na obrazovém materiálu se nešetřilo, kniha si drží přehledné členění, v rámci kapitolek odkazuje vždy na ta místa, která tematicky s probíranou „látkou“ souzní, nějak ji doplňují, nevyhýbá se charakterizaci nejen hudby vybraných muzikantů, ale také dobového kontextu.
Ocenit určitě můžeme i přílohy, neboť v nich nalezneme různé další odkazy, literaturu, pochopitelně rejstřík, vše, co dává znovu na srozuměnou, že Mervy Cooke zkrátka hodlá zprostředkovat otevření náruče vůči jazzu, nikoliv postihnout všechno jeho kouzlo.
Hodnocení: 80 %
Autor: Lukáš Gregor
Napsat komentář