Obsáhlá kniha obsahuje dvojici zhruba stostránkových komiksů, Pomsta hraběte Skarbeka a Western, její zaštiťující název je však Temnými cestami. A pokud si komiksy přečtete, pochopíte, jak přiléhavý titul ve vztahu k zápletkám je.
V obou případech se ústřední hrdina vydává na cestu seskládanou pomstou. Zatímco v prvním, pod scenáristickou taktovkou Yvese Senteho, bude zdánlivě hned zkraje „doputováno“, abychom se mohli soustředit na samotný akt msty, druhý – westernový – kousek autora Jeana Van Hammeho se naopak soustředí na cestu. Každopádně oba příběhy však mají daleko od předvídatelných vzorců, dobře odzkoušených v „sešitových“ románech, na které komiksy odkazují. Nejde o naivní přenášení odzkoušených prvků žánru, nýbrž o hru s nimi, u Skarbeka dokonce o navršení zvratů do takových rozměrů, až ona osudovost může (úmyslně) vyznívat parodicky. Máte-li sklon zašít se někam pod peřinu a oddávat se hlubokým dálkám, pirátům, vnadným osudovým divám, ale také zradě, nenávisti a odplatě, pak Pomsta hraběte Skarbeka bude to pravé pistáciové. Rosińského malba dýchá starodávností, romantikou a fatalismem, který musí na každou z postav zákonitě dolehnout a odkrýt její pravou tvář. Oč impozantněji obrazy působí, o to odlehčeněji lze brát samotný text. Prakticky s každou desátou stranou přichází bod zvratu a je možné si představit, že i rozuzlení by vlastně mohlo být zase jen část něčeho, co je ve skutečnosti zcela jinak, než se nám zdá být.
To Western si s Osudem pohrává méně, westernu přeci jen více sluší přímost a až jakási naivní jednoduchost. I proto zde Rosińský mění způsob kresby. Opouští velké barevné plochy a tahy štětcem, soustředí se na jemnou linku a takřka až chromatické zbarvení, jež souvisí s odkazem na historii a na zaprášenou a pouštní krajinu Divokého Západu. Ale i tentokrát budou obrazy k pokochání.
Ano, svazek Temnými cestami je určený pro potěchu oka. Kompozice, jemné nuance v detailech, nebo i impresionisticky laděné celky a zadní plány, to vše baví, napíná, těší… Textu se v komiksech nenachází zrovna málo, ostatně, v obou případech stojí na vyprávění v ich-formě a odkazuje například i na film noir, kde boží mlýny mají také ústřední roli. Proto lze předpokládat, že i vy si knihu budete po přečtení brát do rukou znovu (a znovu), už třeba „jen“ kvůli obrázkům. Ty si zaslouží svůj čas. A odmění vás.
Hodnocení: 90 %
Autor: Lukáš Gregor
Napsat komentář