Polární noc má zvláštní moc – obzvlášť v Laponsku

Laponsko je území na samém severu Evropy, rozkládá se mezi Norskem, Švédskem, Finskem a Ruskem. Život je tu opravdu drsný, během polární noci slunce čtyřicet dní nevyjde nad obzor a mráz zahání rtuť teploměru desítky stupňů pod nulu. Zdejší původní obyvatelé zvaní Sámové, nebo též Laponci (taková evropská obdoba severoamerických indiánů), si dodnes uchovali řadu tradic (například stále se tu zpívají původní písně zvané joiky), ale jejich život je už ovlivněn moderními výdobytky. Pastevci sobů používají GPS, jezdí na sněžných skútrech, a když je nejhůř, jsou schopní svá stáda nahánět helikoptérami. Jejich vzájemné spory o zatoulaná zvířata řeší speciální oddíly policistů, tzv. sobí hlídky.

Jednu takovou policejní sobí hlídku tvoří i nesourodá dvojice Klemet (jediný zdejší policista sámského původu) a Nina (jediná zástupkyně něžného pohlaví na drsném severu aneb „policie potřebuje feminizovat“). A právě tahle dvojka se pustí do řešení dvou, na první pohled nesouvisejících případů – krádeže vzácného šamanského bubnu a vraždy věčně opilého sámského pastevce, kterého někdo probodl a ještě mu po smrti odřízl uši.  

Pátrání je zavede desítky let zpátky, do doby před druhou světovou válkou, kdy kraj prozkoumávala mezinárodní geologická a etnografická expedice. Je možné, že by německý geolog ze Sudet, který při ní přišel o život, učinil nějaký zásadní objev? Starý šamanský buben varuje před možnou zkázou celého kraje a záhubou zdejšího obyvatelstva – je to jen nějaká pověra, nebo mají několik set let staré sámské legendy reálný podklad? Kromě starého zla je tu ale ještě i zlo nové, a tomu je také potřeba se postavit…

Nakladatelství Panteon vsadilo na osvědčený kriminální žánr, Poslední Laponec se ostatně pyšní titulem „nejlepší francouzská detektivka roku 2013“. Stejně tak by se ale úspěšně dala zařadit do žánru thrilleru, či ještě lépe do specifické kategorie „etno-thrilleru“. Osudy původního sámského obyvatelstva v průběhu několika set let, snahy o jeho emancipaci a získání autonomie, skandinávský pravicový extremismus a problém s přistěhovalectvím, vše v kulisách podmanivě vykreslené krajiny, nad kterou se mihotá polární záře – to tvoří rámec i podstatu celé knihy. Kriminální zápletka románu má také spád, je to ostatně nezbytné. Pokud je nutné něco vyřešit za světla, mají na to policisté s ohledem na zeměpisnou šířku jen pár hodin denně.

Co mi trochu vadilo, je určitá schematičnost charakterů jednotlivých postav. Hlavní hrdinové Nina a Klemet patří jednoznačně na stranu dobra, naznačované zážitky z dětství autor nakonec neprozradil, možná v dalších dílech. Záporné postavy jsou zase bídáci k pohledání:  od francouzského geologa nebo rasistického policisty by pes skývu nevzal. Alespoň čtenář nemusí váhat, komu fandit. Pobavily mě dvě epizodní postavy – největší žijící odborník na šamanské bubny jako by vypadl z knížek Dana Browna a svérázná ředitelka kartografického centra je zase opravdovým prototypem úspěšné ženy.

Pokud bych měla tuhle knihu s něčím srovnat, pak asi s Mankellovým Číňanem – obě jsou to knihy, které nepřinášejí jen čirou zábavu a potěšení ze čtení, ale i něco navíc: poučení o historii a jiných kulturách. Z téhle si odnesete vědomí, že být příslušníkem etnické menšiny a žít na území bohatém na přírodní zdroje není výhrou nikde na světě, ani v tolik vzývané Skandinávii.

Každopádně, než se do téhle knihy pustíte, připravte se: horké nápoje, teplé ponožky a hřejivá deka jsou naprostý základ, hořící krb či sálající topení potěší. Zima, mráz, sníh a tma, to vše se na vás z knihy přímo povalí…

Hodnocení: 75 %

Autorka: Hana Kubíková

K dispozici je i e-kniha.

Sdílet

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *