Hezká a útlá kniha, o kterou se postaralo v rámci edice Fres Eye nakladatelství Labyrint, má od sudiček do vínku hned dva základní předpoklady potýkat se s kritikou:
1) Formát sborníku je na tom obdobně jako povídkové filmy: koncept může být jen vágně naformulován, dílčí texty spolu mohou buďto moc nesouviset, nebo naopak opakovat už řečené. A kvalitativně se můžeme v průběhu čtení pohybovat jakoby na lodi.
2) Mít před sebou pole neorané vede autory či editora mnohdy k nejednoznačné specifikaci cílového čtenáře a také právě již zmíněné koncepce. Budeme se tak pohybovat spíše v základních obrysech japonské popkultury, nebo půjdeme po jednotlivostech a do hloubky?
V rámci prvního bodu samozřejmě platí i zkušenost, že formát sborníku vše může obrátit ve svou výhodu. Čtení je pestřejší, při tendenci se zaměřit spíše na základy pojme větší okruh témat, při úmyslu jít do detailů nabídne alespoň pár možných přístupů a úhlů pohledu. Made in Japan se pohybuje na pomezí využité nevýhody ve svůj prospěch. Už proto, že některé texty samy o sobě svádí podobný boj uvnitř kapitol (např. hned první kapitola o otaku). Není proto zcela jasné, jestli se autoři chtějí soustředit na pojmutí kontextu a vývoje (z větší perspektivy), nebo na analýzu konkrétních problémů/témat. Citelně na to narážíme i v případě eseje Anny Křivánkové. Manga jí dává možnost ubírat se cestou historického vývoje, aby pak ale autorka zvolila spíše analytičtější pohled na mangu kreslenou ženskými autorkami a ukončila vše snahou o napojení fenoménu mang na japonskou společnost.
To, co může znít jako kritika, pochopitelně někomu bude vyhovovat. A je otázkou, jak moc lze autory za takovou roztříštěnost, nebo lépe řečeno koncepční rozviklanost, obviňovat. Proč? Dostáváme se k bodu 2.
Protože témata, jimž se sborník věnuje, se sice v našem prostředí už delší čas probírají, ale pečlivějšího zájmu odborníku se nedočkávají. Tedy ne v podobě ucelených textů. Tým podepsaný pod Made in Japan tak balancoval mezi snahou nebýt vyloženě pro začátečníky (přesto se zde ale setkáme s glosářem základních pojmů), současně jako by se bál počítat s tím, že se čtenář v problematice alespoň částečně orientuje a držel v rukou články například z periodika Cinepur nebo knihy Antonína Límana.
Nejjednoznačnější přístup nakonec zvolil Antonín Tesař a Jiří Flígl, kteří se věnovali animačnímu studiu 4°C, respektive historickému vývoji japonské kinematografie ve vztahu k Západu. A velmi užitečným a vnitřně soudržným textem je i samotný úvod doc. Sýkory, který sám o sobě představuje důvod, proč si Made in Japan vzít do rukou.
Souhrnně vzato tak sborník má symptomy nemoci, která podobné projekty doprovází, ale daří se mu s nimi zápasit tak, aby jí nepodlehl a stal se dostatečně vhodným startem pro další publicisticky čtivé odborné texty věnované fascinujícímu vesmíru japonské popkultury.
(A rozhodně je třeba pochválit grafické zpracování, které zaujme, potěší a zpříjemňuje čtení.)
Hodnocení: 75 %
Autor: Lukáš Gregor
Napsat komentář