Počítačová hra jako nástroj rodinné terapie

10. 2. 2017 v 09.15

Minecraft a autismus, že to nejde dohromady? Kluk z kostek je překvapivě citlivý příběh o jednom malém rodinném dramatu, který vás přesvědčí o opaku.

Alexovi se sype život pod rukama – ačkoli miluje svou ženu i autistického syna, neumí jim to dát najevo. Za roky, kdy místo řešení problémů hledal výmluvy a utíkal do práce, se jim oběma odcizil. Jenže jak překonat strach ze zodpovědnosti a najít znovu cestu domů, když se pořádně nevypořádal se svou minulostí? Jak se naučit být otec, když sotva umí být dospělý muž?

Osmiletý Sam je pro Alexe velkou neznámou – žije ve vlastním světě, do kterého pouští sotva svou matku, ale nikoho jiného. Nepředvídatelné záchvaty vzteku Alexe děsí stejně jako možná zodpovědnost za Sama. Ve své úzkostlivosti novou Samovu zábavu v podobě nekonečného sezení u Xboxu a stavění z kostek považuje spíše za škodlivou. Aniž by tušil, že Sam nalezl svět, ve kterém se cítí dobře, díky kterému může najít kamarády a vlastní sebedůvěru.

Keith Stuart při psaní Kluka z kostek vycházel ze svého vlastního příběhu. Jeho malému synovi diagnostikovali poruchu autistického spektra a byl to právě Minecraft, který mu hodně pomohl. Kostičkový svět totiž díky svému řádu a pravidlům dokázal malého Zaca zabavit a co víc, pomoct mu rozvíjet slovní zásobu a vůbec se učit. Podobně Minecraft pomohl i Samovi v knize.

Kluk z kostek je ale pořád spíše příběhem Alexe, kterému Minecraft naproti tomu pomohl zcela nečekaně – našel v něm cestu do komplikované Samovy duše a mohl tak začít stavět kostku po kostce nejen most mezi sebou a svým synem, ale i pevnou zeď za svou minulostí a možná i obnovovat pouto mezi sebou a svou ženou Jody.

Na začátku knihy je rozchod a jako lavina se k němu přidružují další katastrofy. Alex ztrácí kromě domova i půdu pod nohama v podobě práce. Hrdina a vypravěč v jedné osobě je ale natolik lidský, že je těžké mu nefandit, aby si dal dohromady nejprve svůj vlastní život a posléze i celou rodinu. Celý příběh je tak komplexní, že si čtenář až do konce nemůže být jistý, jestli má Alex konečně vyhráno. Postupná kumulace vzletů a pádů je uvěřitelná a zašmodrchaná jen tak akorát, aby neotrávila.

Stuartovi se podařilo napsat příběh, který netěží jen z atraktivity tématu autismu a Minecraftu. Podařilo se mu napsat příběh, který je plný rodinné lásky i bolesti, příběh, který dojímá i hladí. Díky krátkým kapitolám text ubíhá neuvěřitelně rychle, stačí si jen párkrát říct: „Jen jednu kapitolu“. A garantuji vám, že skoro dostanete chuť si ten očistný svět Minecraftu vyzkoušet na vlastní kůži!

Hodnocení: 95 %

Autorka: Alžběta Široká

Komentáře k článku

(Nebude zobrazen v komentáři)

Související

Mohlo by vás zajímat

Náš web zlepšujme pomocí cookies. Do vašeho zařízení ukládáme také cookies třetích stran. Pokud nám dáte souhlas, můžeme náš web také přizpůsobit podle vašeho chování při jeho prohlížení a s vaším souhlasem tyto informace také předat reklamním společnostem a sociálním sítím, aby vám zobrazily cílenou reklamu nebo za účelem e-mailového oslovení. Svůj souhlas můžete odvolat a vybrané cookies odmítnout prostřednictvím linků níže. Více informací Změnit nastavení Rozumím