Pochopení skryté ve vzpomínkách

3. 4. 2019 v 14.44

Minulost utváří naši budoucnost. Naše činy se podepisují na všem, co bude následovat. Na svědomí. Myšlení. I na měnícím se pohledu na svět, který přichází se zkušeností a diktátem doby.

Vypůjčená minulost zprvu působí lehce a jednoznačně, avšak jakmile odhalí svou místy až poetickou a filozofickou kompilaci, odkryje se její jedinečnost a hledané poselství.

Sedmnáctiletá Tereza, dívka plná ideálů, vzdorující rodině a společnosti, je ústřední hybatelkou děje. Snaží se najít si svou vlastní cestu bez toho, aniž by se nechala čímkoliv ovlivnit. Přestože se za svou ideou mnohdy žene až se sobeckým jednáním, projevuje se jako dívka věřící v přátelství a toužící po spravedlnosti.

Svým způsobem mají tuhle vlastnost bezohlednosti společné všechny postavy. Terezina matka Jana, nekompromisní a sebejistá právnička, její otec tak trochu se klonící před silou Janiny vůle, Terezin přítel Petr, jehož vmanipuluje do svých spletitých nápadů, nebo otcův šéf Oskar Štefanka, prototyp bezpáteřního papaláše ženoucího se pouze za svým prospěchem.

Tak trochu žijí za pomyslným závojem, který je tence odděluje od toho impulzivního a člověku blízkého nepředvídatelného chování. Jenže takovými být vlastně musí, aby přežili v prostředí, ve kterém se pohybují. Utváří je společnost mnohdy si žádající velké oběti. A ačkoliv to nemusí být úplně zřejmé, mají na mysli dobro své rodiny.

Nalezením matčina deníku se Tereza hlouběji zabředává do spletitých chodbiček matčiny osobnosti, kterou kdysi byla. A kterou pohřbila hluboko v sobě, za svědomí a rigoróznost. Nechápe, kam se poděla ta mladá dívka, která se nebála přátelit s disidentní rodinou své spolužačky a bojovat za své ideály! Tereza mezi řádky hledá, proč se z ní stala neústupná a necitlivá žena, která dávno nemyslí na dobro ostatních lidí…

Vypůjčená minulost na vás zapůsobí úderně, zamyšleně i zvědavě. Autorka Naďa Pischová skvěle pracuje s jazykem, což vyvolá místy až podmanivý dojem a příběhu dodá nové rozměry.  A pokud rádi odhalujete tajemství protknuté poetickou linkou, kniha je pro vás tím pravým.

Kniha je v podstatě určitým odrazem současné společnosti a její zkaženosti. Nic není černobílé, to víme všichni. Právě syrové popisy doby bolševika, ve které Terezina matka dospívala, vám dají pocítit skutečnost na vlastní kůži. Minulost je v nás hluboce zakořeněna, a přestože jsme se posunuli dál, stále kolem nás bují pozůstatky předrevoluční doby. Méně či více stále hýbou nitkami, které byly spředeny kdysi dávno. A Tereza je tou novou generací, která má ambice rozhýbat vřetena budoucnosti.

Autorka zaujme ojedinělým stylem psaní, využíváním poetických obratů a zajímavých myšlenek. Zanechává řadu otázek, ale odpovědět si musíte sami. Ačkoliv jsem občas nesouhlasila s konáním postav, ocenila jsem zvláštní kouzlo, které knize dodávali. Jedno je na tom totiž alarmující, do očí bijící – spousta lidí se dnes chová naprosto stejně.


Pavla Krejčí



Komentáře k článku

(Nebude zobrazen v komentáři)

Související

Mohlo by vás zajímat

Náš web zlepšujme pomocí cookies. Do vašeho zařízení ukládáme také cookies třetích stran. Pokud nám dáte souhlas, můžeme náš web také přizpůsobit podle vašeho chování při jeho prohlížení a s vaším souhlasem tyto informace také předat reklamním společnostem a sociálním sítím, aby vám zobrazily cílenou reklamu nebo za účelem e-mailového oslovení. Svůj souhlas můžete odvolat a vybrané cookies odmítnout prostřednictvím linků níže. Více informací Změnit nastavení Rozumím