Ti, kdož jste čekali a doufali, zbystřete. Je to tak. Peter May se ve zcela novém počinu vrací do nehostinných scenérií a navzdory počasí se snaží kousek po kousku odkrývat tajemství spojené s hlavní postavou – ta se totiž v úvodu probere na pobřeží a vůbec netuší, kým je a jakou má minulost.
Umrlčí cesta se nicméně s trilogií z ostrova Lewis, nebo s románem Ostrov Entry pojí pouze částečně. Coby čtenář jsem z toho důvodu balancoval při vyhodnocování svých dojmů a také celkového zhodnocení knihy. Namlsán představou, že se opět vnořím do psychologického toku vzpomínek, kdy temnější je zejména minulost, než nějaká aktuální záhada, že se nechám bičovat přívaly deště a skrze mlhu v krajině uvidím sotva na první dva řádky před sebou, začalo zhruba ve třetině knihy přicházet procitnutí.
Ačkoliv Peter May svým jazykem a také základními obrysy charakterů odkazuje na svá nejlepší literární díla, současně se (asi úmyslně) zříká jejich nápodoby. A tak zde vlastně flashbacky nemají žádný prostor, prostředí jen velmi minimálně figuruje jakožto další dramatická postava, jež by ovlivňovala děj. Psychologie postav v řadě případů zůstává pouze u načrtnutí. Ano, všechny tyhle ingredience, které mě na Mayovi nejvíce baví, zde scházejí.
Jenže… jakmile jsem začal svá očekávání přehodnocovat, nabíral jsem časem pocit, že May se rozhodl správně. Ostatně, ono to s tou „ostrovní trilogií“ (ruku na čtenářské srdce) postupně šlo spíše z kopce, už proto, že koncept se docela vyčerpával. Tentokrát autor zvolil střední cestu. Na psychologa si tolik nehraje, o to větší důraz klade na ono tajemství a detektivní žánr. Vyprávění je přímočařejší, ale zápletka dostatečně zajímavá. A ani nepochybujte, že by vás May v Umrlčí cestě nudil.
Hodnocení: 80 %
Autor: Lukáš Gregor
Napsat komentář