Máme rok 1924, tragédie první světové války jsou téměř zapomenuty a osmadvacetiletá Angličanka z vybrané, leč přísně konzervativní aristokratické rodiny Helena Parrová se vydává za svou tetou do Paříže. Má za sebou ošklivý rozchod se svým snoubencem a těžkou nemoc, kdy jen o vlásek unikla smrti. A napadá vás snad lepší místo k novému životnímu začátku než tehdejší bohémská Paříž, kde vládne americký jazz, tanec, poezie, kubismus a kde potkat Hemingwaye, Fitzgeralda či Gertrude Steinovou není nic neobvyklého?
Helena se rozhodne za svým neuspokojivým dosavadním životem udělat tlustou čáru a přihlásit se ke studiu na proslulé francouzské výtvarné akademii. Tady se seznámí s podobně smýšlejícími lidmi a naváže nová přátelství. Poněkud nekonveční teta Agnes ji zase představí v pařížských uměleckých kruzích a když se na scéně objeví sympatický americký novinář Sam Howard, ke kterému vzplane nečekanou náklonností, začíná upjatá anglická lady konečně pořádně žít.
Autorka nás přivádí do skupiny nadšených malířů, kteří jsou pro úspěch ochotni trávit hodiny se štětcem v ruce. Prosadit se totiž věru není lehké. Chce to odhodlání, sebezapření a hlavně pořádnou dávku talentu. Kromě míchání akvarelů tvoří náplň volného času hlavních hrdinů i setkávání se s jinými umělci, popíjení koktejlů v salonních společnostech a ano, pochopitelně láska.
Čtenáře jistojistě upoutá kontrast mezi konzervativní a úzkoprsou anglickou společností, kde i o centimetr kratší sukně vyvolá pobouření, a svobodomyslných pařížských kruhů, kde po několika koktejlech panují notně uvolněné mravy. Stejně tak je patrná proměna hlavní hrdinky. Ze staromódní usedlé nešťastnice, která šla cestou vytyčenou jejími rodiči, se stává moderní žena, která ví, co od života chce, a která si za tím jde se zdravým sebevědomím. Ve světle soudobé erotické literatury je příjemným překvapením Helenin vztah se Samem, který je odproštěn od všech vulgarit a prvoplánované osudové vášně vyvíjí z nekoplikovaného přátelství v hluboký vztah.
Jistě, místy je kniha až úsměvně naivní a problémy tehdejší „ztracené generace“ se zabývá velmi povrchním způsobem. Autorka si vybrala jen pozlátko a závažnější potíže nechala jiným, ale pokud se chcete na chvíli přesunout do meziválečného období společenské revolty a za zvuku charlestonu se oddat snění o odpolednech strávených v malířském ateliéru, tak jediné, co proto musíte udělat, je otevřít Měsíční svit nad Paříží.
Hodnocení: 78 %
Autorka: Monika Riesová
Napsat komentář