Poklidný život v italských horách, lidské sny a osudy postav, které si zamilujete. Příběh, který chytne za srdce a na který budete dlouho rádi vzpomínat, z pera autora Paola Cognetti, italského prozaika, který napsal již několik velmi úspěšných děl, jako Osm hor, Divoký kluk nebo Sofia chodí pořád v černém. Kdo již četl alespoň jednu z jeho knih, věřím, že si jej oblíbil stejně jako já. Miluji Odeon a právě Paolo Cognetti patří k mým nejoblíbenějším autorům tohoto žánru. A pokud jste od něj ještě nic nečetli, doporučuji tuto knihu Vlčí štěstí, protože za mě je to číslo jedna z jeho děl.
Neúspěšný spisovatel Fausto opouští po rozchodu s dlouholetou partnerkou Milán a nachází své útočiště v horské vesnici. Získá zde místo kuchaře v malé restauraci a seznamuje se zde s Babette, které restaurace patří. Autor zde velmi živě a zároveň velmi poutavě popisuje osudy postav. Poznáváme místní obyvatele a také zde krásně popisuje přírodu. Prostředí, ve kterém se celý příběh odehrává, jsem si okamžitě zamilovala a s měnícími se obdobími jsem si toto místo zamilovávala čím dál víc. Sama žiji ve městě, kde je každodenní ruch, všichni někam spěchají, jako by město nikdy nespalo. Proto jsem se ztotožnila s hlavní postavou Faustem, že chtěl utéct z velkoměsta, aby našel svůj vnitřní klid a hlavně mohl dýchat čerstvý vzduch.
Celou knihu jsem přečetla jedním dechem. Je zde všechno, co od takové knihy očekáváte, a ještě mnohem víc. Láska, přátelství, život, strastiplná cesta, kterou každý musí projít, radost a štěstí i chvíle smutku, pády, ztráty, nové naděje a víra v lepší zítřky. Nechybí zde opravdu nic. Vše je popsáno tak barvitě, odeonsky, až jsem měla pocit, jako by mi křupal sníh pod nohama, jako bych seděla u hořícího krbu a koukala ven z okna na zamrzlou krajinu a vnímala krásu hor. Je to jedna z těch knih, od které se nedokážete odtrhnout a musíte číst dál, až do poslední stránky. Přiznávám, že jsem po dočtení knihy koukla na hodiny a bylo půl čtvrté ráno. Každá z postav se mi vryla do srdce, v každé jsem viděla malý kus sebe. Často jsem se usmívala a měla pocit, jako bych hlavní hrdiny osobně znala.
Známe to každý. Jsou lepší dny a jsou horší dny. Občas můžeme mít pocit, že nám sám život hází klacky pod nohy, ale nikdy bychom se neměli vzdát a vždy jít dál, neohlížet se zpět, ale hledět dopředu. Taková moudra si od autora vždy odnesu. Kniha je určena spíše pro čtenáře, kteří mají rádi oddechovou literaturu. Příběh Vlčí štěstí pro mě bylo krásné zakončení léta. Venku byly sice tropy, ale s toto knihou jsem se ve svých myšlenkách mohla ocitnout na úplně jiném, zasněženém místě. Příjemné ochlazení. Nejen tuto knihu, ale i další tituly Paola Cognetti mohu jedině doporučit. Stojí za to mít jí ve své knihovně. Jistě si jej oblíbíte a budete se k těmto úžasným příběhům rádi vracet.
Autorkou recenze je Andrea Šmídová.
