Padat - padat - padat

26. 4. 2016 v 09.12

Před dvěma lety se poprvé v českém překladu objevily Skalpy. Krutopřísná komiksová záležitost, která se s příchodem aktuálního jara dočkala už čtvrtého dílu. Série, pro kterou byste marně hledali výstižnějšího slova, nežli wow.

Čtvrtý svazek navazuje dějem na ty předchozí, stále se pohybujeme v de facto velmi malém časovém rozpětí, které však autor rozšiřuje o několik flashbacků. I tentokrát má svůj velký díl pozornosti Dashiell Zlý kůň, kmenový policista a utajený agent FBI. Zamilovaný (?) do Carol, dcery svého zaměstnavatele, se potýká nejen s různými stranami dobra a zla (no, spíše zla), ale neméně sám se sebou. Na pomoci mu vztah s Carol zrovna nepřidá. Ta totiž stejně jako Dashiell trpí stopou minulosti, hluboce zabořenou do srdce, díky čemuž si hledá náhrady – v sexu, drogách, alkoholu. A dle toho, kam závěr komiksu směřuje, Carol své vlastní náhražky života nabídne i Dashiellovi.

Aby té osobní tragédie nebylo málo, nejnovější díly Skalpů vtahuje více do děje i mladíka Dina (Zakrslý medvěd). I jeho začne semílat ušpiněné kolo místního osudu. A to krutě.

A jestliže bychom si mohli doufat, že alespoň hlavní záporák, náčelník Lincoln Rudá vrána, bude kráčet i nadále sebejistě skrze protivenství (a mrtvoly), Jason Aaron nás svým scénářem vyvede brzy z omylu. Rudá vrána se potýká nejen s minulostí, s pohledem na svůj dosavadní otisk, ale také s „čističem“ Hlavounem. A tak krev bude zase tou nejtypičtější tekutinou, kterou v oknech komiksu potkáme…

Podíváte-li se na recenze předchozích dílů, zjistíte, že mám pro sérii slabost. A i když to začíná být ohranou písničkou, není možné nejnovější svazek, s titulem Skalpy: Hryzání ve vnitřnostech, znovu neohodnotit nejvyšším „počtem bodů“. Vlastně po scenáristické stránce by si Hryzání ve vnitřnostech zasloužilo ještě o pár procent nad maximum nadskočit. Aaron v předchozích případech uměl skvěle držet hutnou atmosféru a i napínat, tentokrát však k tomu všemu přidává mnohem, ale opravdu mnohem důslednější problematizaci charakterů. Temnota tak najednou neproudí pouze z činů, které pouštní krajinou prostupují, ale i z myslí, z výčitek, z uvědomění vlastních slabostí a vad jednotlivých postav. Ze Skalpů se stává tíživý noir, se specificky pomalým tempem, které dusí jakoukoliv naději.

A i když mi osobně více sedí výtvarný rukopis R. M. Guéry, první část knihy je z pera Davida Furna a snad s výjimkou detailů na tváře Dashiella a Carol má také svou intenzitu, zvláště díky výraznější expresivitě tahů. V každém případě znovu platí, že skvělý scénář má k sobě i úžasné obrazy, potemnělé, v řadě případě monochromní, vždy s vnitřním napětím v kompozici dílčích objektů a postav. Zkrátka zážitek, který se nedá odmítnout.

Hodnocení: 100 %

Autor: Lukáš Gregor

Komentáře k článku

(Nebude zobrazen v komentáři)

Související

Mohlo by vás zajímat

Náš web zlepšujme pomocí cookies. Do vašeho zařízení ukládáme také cookies třetích stran. Pokud nám dáte souhlas, můžeme náš web také přizpůsobit podle vašeho chování při jeho prohlížení a s vaším souhlasem tyto informace také předat reklamním společnostem a sociálním sítím, aby vám zobrazily cílenou reklamu nebo za účelem e-mailového oslovení. Svůj souhlas můžete odvolat a vybrané cookies odmítnout prostřednictvím linků níže. Více informací Změnit nastavení Rozumím