Oživlá kniha

„Disneyho“ strategii převádět animované celovečerní filmy, jejichž lesk neoslabil ani odstup několik desetiletí od premiéry, do podoby hraného audiovizuálního díla, nebylo těžké kritizovat. Trčel z ní kalkul (vydělat) a jistá tvůrčí bezradnost (absence nových originálních látek). Jenže už Zloba z roku 2014 hrany kritiky začala bez ostychu otupovat. Jiný úhel pohledu při vyprávění, nápaditá (ne slepě okopírovaná) adaptace původního vizuálu, posun k odrostlejším divákům – to vše hovořilo ve prospěch filmu. A jak ukázala i následující Popelka, hovořilo to i ve prospěch celého „restart modelu“.

Nyní zde máme (ne)remake Knihy džunglí, animační „bible“ se všemi Disneyho principy. Tentokrát však odstoupení od animace rozhodně není tak markantní. Zatímco u Popelky a Zloby šlo opravdu o hrané filmy s využitím moderních technologií (včetně animace), Kniha džunglí naopak utváří takřka výhradně virtuální prostor, do něhož včleňuje živou hereckou akci (jediného herce). Mohla by se vkradnout otázka po důvodu, proč tedy dobrodružství chlapce jménem Mauglí znovu vyrábět. Jenže Disneyho novinka už nejenže „upgraduje“ samotnou animaci ze 2D na 3D, ale stylizaci opouští a naopak jí jde o co nejrealističtější zobrazení prostředí a zvířat. A v neposlední řadě je, stejně jako předchozí „pohádky“, mnohem dospělejší.

Možná že vás upoutávky za srdce příliš nechytnou, vyhnout se nové filmové Knize džunglí by však představovalo zásadní chybu. Film nejen demonstruje technologickou vyspělost, ale také schopnost tvůrců technologii využít ve prospěch dostatečně silného příběhu. Ačkoliv budete pravděpodobně s velmi otevřenou pusou zírat na oživené tvory od vlků, přes medvěda až po obřího „opičáka“, stejně film jako takový stojí svým příběhem (a sdělením) výsostně na tom živém, drobném klučinovi, jehož charisma, jiskra a nadšení nenahradí žádný počítač. Obdivuhodný výkon, kdy dvanáctiletý debutant Neel Sethi zvládne všechny polohy, včetně smutku nebo vzteku, významně napomáhá celku, aby vás ne pouze bavil, ale strhl. A všechna ta digitální kouzla pak tvoří „jen“ obrovskou, chutnou a poutavou, přesto třešničku na dortu.

V závěru jen osobní dovětek. Původní animovaná Kniha džunglí mě vlastně nikdy moc nebavila. Animačně je výtečná, obsahuje vydařené písně, ale dramaturgicky postrádá dostatek (věrohodných) motivů a závěr ve mně zanechal spíše rozpaky (až pachuť). Naopak nová verze příběhu o Mauglím všechny tyto „nemoci“ postrádá. Jediné, co bych jí já osobně vytkl, tak potřebu tvůrců i do ní dostat dva největší hudební „fláky“. Zatímco píseň s medvědem Balú zakomponovali smysluplně do vývoje v ději, píseň „orangutana“ (jakkoliv skvěle zaranžovaná a nazpívaná Christopherem Walkenem) působí v dané situaci vlastně nepatřičně.

Mimochodem, když zaznělo jméno jednoho z dabérů animovaného zvířete, napadá mě rada: využijte nyní příležitosti Knihu džunglí zhlédnout v originálním znění s titulky. Za hlasy všech postav se schovávají nejen hvězdné, ale především herecky vyspělé osobnosti. Divácký zážitek česky dabované a původní verze je nesrovnatelný!

P.S.: Už vás od zhlédnutí nechci moc zdržovat, ale věnujte pak svůj čas ještě i bonusovému materiálu. Nebudete litovat, je promyšlený, dobře udělaný a dovede vás k řadě podrobností z natáčení.

Hodnocení: 95 %

Autor: Lukáš Gregor

Sdílet

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *