Bianca by to nikdy nepřiznala, ale „nálepkovat“ ostatní byla tak trochu její práce. A pak zjistí, že i ona má nálepku… ne zrovna lichotivou. OTKA, tak ji nazval Wesley. Dobrovolně by se s ním snad ani nebavila, ale vlivem okolností udělá jedinou věc, která v daném okamžiku dává smysl – políbí ho. A jako mávnutím proutku jsou všechny starosti pryč. Z blbce, kterému by nejraději dala pár facek, se stává přístav, kam se utíká schovat.
Pošťuchování mezi Biankou a Wesleym baví. Ač je OTKA román především pro teenagery, najde se v něm každý. Nenuceným způsobem ukazuje na problémy dnešní mládeže, na předčasné dospívání a touhu být na chvilku jen dítětem a nemít starosti. Žádná z postav nemá dokonalý život, každý si prochází nějakým trápením a vyrovnává se s ním po svém. A každý má jinou nálepku. Jak Bianca zjišťuje, ona je sice OTKA, ale kdo z nás vlastně není?
Kody Keplingerová dokázala napsat román nejen pro generaci puberťaček, ale i těch odrostlejších, které se rády zasmějí a vrátí do dob, kdy největší starostí byl správný odstín laku na nehty. Hlavní hrdinka je donucena postavit se čelem k rozpadu rodinného štěstí, ke zjištění, že sarkastické poznámky neutlumí prázdnotu a že láska se může zrodit i tam, kde ji z duše nechceme. V Biančině podání jsou rodinná dramata i dívčí starosti s láskou a zhrzenými city vtipné, smutné i poučné.
OTKA, respektive její originál The Duff se stal předlohou pro úspěšné filmové zpracování. A jak to tak u filmů podle knih bývá, ne všechno se dostane na plátno. Takže pokud se vám film líbil, z knihy budete nadšení. Je tam toho mnohem víc. Bianca je drsnější, sarkastičtější, umanutější, Wesley je vtipnější, protivnější a urputnější. V kombinaci s Biančinými kamarádkami, rodiči a školním prostředím je to kniha, která dokáže pobavit i zahřát u srdce.
Hodnocení: 85 %
Autorka: Kristýna Pekárková
Napsat komentář