Oranžový Dylan

Poutavost přebalu mnohé naznačuje a množná ještě více slibuje. Titulku i zadní anotaci lze chápat jako zprávu o určité – v lesčcems – osobité koncepci práce. Guziur hned v úvodu vymezuje nejen metodologii, ale přednostně žánr svého textu. Esej totiž dovoluje autorovi větší dávku svobody klást si otázky, hledat na ně odpovědi, ne nutně jimi však disponovat. A – jak Guziur říká v úvodu – souzní s úmyslem utvářet mnohdy nečekané vazby, a to napříč různými druhy umění, stejně jako společenským dobovým kontextem. Taková rozmáchlost získává na pevném zázemí díky rozhodnutí zacílit svou pozornost de facto pouze na jednu jedinou Dylanovu píseň Desolation Row z alba Higway 61 Revisited.

Při čtení bezpochyby budeme překvapováni. Bohužel se nemůžu zbavit dojmu, že zejména právě již zmíněnou pestrosti cest, kudy se lze při rozboru (a chápání) jedné písně vydat, nikoliv však konkrétními postřehy či závěry. Zde, dost možná i díky nedostatečné znalosti komplexního Dylanova díla, mám více otázek, než informací. Dobrodružné výpravě Jakuba Guziura, který napomáhá odbornému eseji získat tvář atraktivního výzkumu, se poněkud nedostává gradace a finále. Možná že jednoduchému vyústění, jež by bylo pak možné snadno tlumočit (nebo jej sem i napsat), brání právě ta místy až úpěnlivá snaha po rozmanitosti. A trošku by se chtělo říct i troufalosti, nicméně v tom dobrém slova smyslu. Troufalosti, kterou tak jasně definuje grafika knihy. Karel Haloun a Luděk Kubík využívají ostrého kontrastu černé-bílé a křiklavě oranžové. Přitahují pozornost a určují, nač se primárně dívat. V textu se objevují veškeré poznámky pod čarou ne přímo pod čarou, ale vždy v dané větě. Netradiční uplatnění si může kniha dovolit právě díky barevnosti, neboť doplňující informace jsou v oranžové barvě, oko tak může plynule číst pouze černý text (hlavní text) a pouze v případě zájmu ukotvit pozornost i na sice křiklavém, ale hůře identifikovatelném textu poznámek. Jde o efektní řešení, při četbě poznámek ale dostávají oči zabrat. Jako nápad jej však oceňuji a grafika – až to zní kacířsky – na mně dokonce zanechala intenzivnější dojem než samotný text.

Hodnocení: 70 %

Autor: Lukáš Gregor

Sdílet

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *