Odpustit, ale nezapomenout

Eva a Miriam byly jednovaječná dvojčata a poklidně žily se svou rodinou v Rumunsku. V roce 1944 celou rodinu zajali a odvezli do koncentračního tábora v Osvětimi. Evu a Miriam zachránilo před okamžitou a jistou smrtí právě to, že se narodily společně. Místo plynové komory se dostaly do spárů doktora Josefa Mengeleho, jemuž se přezdívalo Anděl smrti, aby se staly jeho pokusnými objekty.

Mengele byl znám svými rozličnými, většinou velmi sadistickými a krutými, medicínskými experimenty, díky nimž chtěl najít anomálie a vyčistit rasu. Dvojčata byla ideálními objekty (ne už ale lidskými bytostmi) ke zkoumání. Často nechal jedno z dětí naočkovat smrtelnou nemocí a po jeho smrti použil druhé jako „kontrolní vzorek“ k pitvě.

Děsivé události, o nichž si myslíme, že jsme je už stokrát slyšeli a viděli, se díky knize Evy Mozesové Korové ukazují v překvapivě novém světle. Eva Mozesová se rozhodla, ve spolupráci se spoluautorkou Lisou Rojanyovou Buccieriovou, vyprávět o hrůzách prožitých během pouhého jednoho roku v Osvětimi pohledem oné desetileté holčičky, která ruku v ruce se svou stejně starou sestrou prošla pod děsuplnou bránou do nacistického pekla.

Kniha Děti, které přežily Mengeleho je niternou zpovědí o každodenním boji o holý život, odvaze, bezmoci, o touze přežít a lásce k sestře, která obě děvčata nakonec zachránila. Eva byla silnější než její sestra Miriam, a proto se stávala také častěji útokem Mengeleho experimentů. Dokonce to vypadalo, že se Mengele rozhodl ji zabít nějakou nemocí a pak pitvou obou děvčat cosi zkoumat.

Eva nepopisuje dění v táboře jako dokumentarista, nýbrž jako přímý účastník. Neprozradí tedy žádné objevné skutečnosti, nikdy se nedozvěděla, čím ji a její sestru nakazili a proč sestře zakrněly ledviny tak, že jí navždy zůstaly ledviny desetiletého děvčátka. Díváme se na ten rok v Osvětimi (a další roky po válce) očima malé holky, která nechápe, proč musí bojovat o kousek chleba a hlt vody, když tam za plotem jdou děti klidně do školy.

Jako dvojčata na sobě Eva s Miriam velmi lpěly a závisely. Záhy však zjistily, že v Osvětimi je až příliš snadné zemřít – naopak snaha o přežití byla prací na plný úvazek. Eva se rozhodla, že všechnu hrůzu prostě přežije a zachrání i svou sestru. Nemohly dopustit, aby jedna z nich zemřela, neboť zbyly z rodiny jako jediné.

Eva a Miriam Osvětim přežily, i když si odnesly do života noční můry a psychické i fyzické problémy. Život se s nimi nemazlil ani po válce, ale dívky, zvyklé bojovat, se se vším popraly a zvítězily. V roce 1984 dokonce založily organizace CANDLES, sdružující děti, které přežily nacistické smrtelné laboratorní pokusy v Osvětimi. S pomocí organizace se jim podařilo najít 122 přešivších „Mengeleho dětí“ v deseti zemích světa. CANDLES pomáhala a pomáhá těmto lidem vyrovnat se se specifickými problémy, které je jako oběti Mengeleho experimentů postihovali.

Eva Mozesová si i přes prožité hrůzy zachovala životní optimismus a věří, že je vždy možné přežít a naplnit své sny. Mohla by být inspirací pro všechny, kteří si denně stěžují a stále jim je všechno málo. Mozesová na nic ze svého života nezapomněla, ale dokázala odpustit. Dokonce se při 50. výročí osvobození Osvětimi sešla s nacistickým lékařem Hansem Münchem, který jako jeden z mála proti praktikám v koncentračních táborech protestoval, a svým podpisem stvrdil, že se rozličná zvěrstva v táborech opravdu děla a nesmí se na ně nikdy zapomenout. Zajímavostí je, že Hans Münch byl jako jediný usvědčený válečný zločinec omilostněn, protože se za něj mnoho vězňů z tábora přimluvilo. Dosvědčili, včetně Evy a Miriam, že Münch se i v nelidských podmínkách snažil o jejich zlepšení a lstí zachránil mnoho lidí před plynovou komorou.

Tentokrát bych se ráda vyjádřila i vazbě a sazbě knihy. Přijde mi totiž trochu dehonestující a nespravedlivé k tak silnému příběhu, že kniha vyšla s řádkováním a velikostí písma málem „pro malé čtenáře“. A při čtení máte po celou dobu strach, že se vám rozpadne na jednotlivé listy. Je mi líto, že vynikající obsah nedostal i odpovídající formát.

Děti, které přežily Mengeleho jsou velmi sugestivní a osobní výpovědí, kterou by si měli přečíst dospělí, ale i teenageři, kterým není lhostejné jejich okolí a minulost. A splnit tak sen nejen Evy Mozesové, „ať už nejsou nikdy žádné Osvětimi“.

Hodnocení: 80 %

Autorka: Helena Herynková

Sdílet

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *