Kapitoly jsou přehledně rozdělené podle světadílů, takže i při vaření lze doopravdy cestovat. Recepty autoři knihy řadí od nejjednodušších po složitější, aby se ani kuchaři-začátečníci nemuseli obávat nezdaru. Škola světové kuchyně vznikla jako soubor receptů mladých světových šéfkuchařů, kteří buď pocházejí z dané země či jsou pravými znalci tamní kuchyně.
Každý recept je velmi podrobně rozepsán a především fotograficky ilustrován, takže se při přípravě rozhodně neztratíte. Tvůrci kromě základních surovin představují i různé alternativy k cizokrajným přísadám. Na konci kuchařky nejdete slovníček základních neobvyklých surovin, takových těch rostlin, bylin a vůbec neznámých pojmů, na něž při vaření rozhodně narazíte. Jednoduché, bohatě ilustrované recepty přímo lákají ke zpracování. Jelikož jsou koncipovány opravdu návodně, nebude se za výsledek stydět ani úplný kuchařský antitalent.
I když se obvykle snažím zůstat při recenzování velmi rezervovaná a objektivní, myslím, že kuchařka si zaslouží trochu jiný přístup. Školu světové kuchyně jsem se rozhodla hodnotit, protože mě zajímají nové recepty, neobvyklé chutě a ráda zkouším, co se kde ve světě vaří. A musím přiznat, že mě tato kniha dokonale překvapila. Mnoho pokrmů zvládne uvařit každý, navíc za použití surovin, které má obvykle ve své kuchyni. Dokonce není třeba bát se ani asijských jídel, která jsou často považována za složitá a chuťově velmi specifická.
Líbilo se mi, že autoři ponechávají v nejednom receptu čtenářům-kuchařům prostor i pro vlastní fantazii a do návodu uvedou třeba prostě jen „mouka“. Je pak jen na vás, jakou mouku na recept použijete. Podle všeho totiž bude fungovat kterákoliv.
Saláty, polévky, dezerty i hlavní jídla se skví na krásných barevných fotografiích a přímo lákají k tomu, aby je někdo připravil. Vyzkoušela jsem z kuchařky zatím jen dva recepty – Jablečný crumble ze Západní Evropy a Marocký mrkvový salát s kmínem – a u obou je třeba říci, že dopadly výborně. Nejsem žádná skvělá kuchařka, ale Škola světové kuchyně člověka opravdu vede krok za krokem a tím pádem je výsledek stejně krásný a chutný jako na fotografiích.
Svíčková Wellington, sushi jako z nejlepší japonské restaurace, brazilská feijoada, pravý americký cheesecake či francouzský kohout na víně přestanou být pouhými cizími slovy, nedosažitelnými metami či sny v hlavě každého kuchaře. Mohou se stát velmi reálnou součástí vaší každodenní kuchyně a vězte, že až školu světové kuchyně řádně absolvujete, budou vás vaši strávníci milovat.
Původně jsem si myslela, že recenzovat kuchařku nebude úplně snadné, ale je. Stejně snadné, jako si uvařit cokoliv z knihy Škola světové kuchyně. A proto kuchařku vřele doporučuji všem, kteří touží ochutnat něco netradičního či nového.
Hodnocení: 100 %
Helena Herynková
Soutěž (ukončena)
Výherci:
- Barbora Valášková: Když jsem na narozeniny dostala bonboniéru v nádherném obale z kvalitní čokolády a když jsem pralinku rozkousla měla zvláštní chuť trochu oříškovou. Kamarádka se podívala a řekla tak co? Dobrý? No jo proč? Nakonec to byli cvrčci v čokoládě i když hmyz nemám ráda a vždy mě oklepalo když jsem v dokumentech viděla jak je s chutí pojídají tohle bylo výborné.
- Hana Kubíková: Hada, ve Vietnamu. Cekala jsem, že budu pak rozumět řeči zvířat, ale nefunguje to.
- Ivana Jablečníková: V paměti mi stále zůstává ochutnávka ruské rybí polévky „Ucha“ na cestách po bývalé SSSR, vím, že polévka byla vynikající, nezapomenu však na smutné oko sterledě.
Napsat komentář