Tak dámy a pánové, Žena v okně byla jízda. Začátek poměrně vlažný, Anna pije hodně Merlotu, nevychází z domu, a očividně má nějaký mindrák z minulosti. Nejsem žádná prvnička, abych se nechala zlákat zlatavými titulky „bestseller roku“ a ohromit počtem zemí, do kterých byla kniha prodaná. Musím se taky veřejně přiznat, že když v názvu čtu „dívka, která..“ něco, tak se mi ježí chlupy na hlavě. Logicky jsem ihned „ženu“ s povzdechem vyhodnotila jako chabou náhražku její mladší verze a frustrovaně přemítala o absenci fantazie dnešních spisovatelů. Nicméně, autorovi odpouštím a blahořečím mu za parádní literární orgasmus.
Zažili jsme to všichni. Ten divný pocit. Jakoby se někdo zpovzdálí díval… A ono fakt, že jo. Podívejte se pořádně do nejbližšího okna. Nevidíte náhodou Nikon s teleobjektivem?
Co má taky Anna celé dny dělat než šmírovat sousedy. Celkem paradox, když má psychiatrička agorafobii, bere denně hrst léků a zapíjí ji červeným. Než se nadějeme, třetina knihy je za námi a my pořád nevíme, co se k sakru té Anně stalo.
Do protějšího domu se nastěhuje nová rodina a stereotypní režim líně plynoucích dní začne být pomalu, ale jistě narušován. S novými sousedy není něco v pořádku. Anna si je pustí k tělu víc, než by chtěla. A aby toho nebylo málo, i ten pěkný podnájemník se začne chovat divně. Víno teče proudem a jelikož ho naše hrdinka používá hlavně k zapíjení léků, tak nějak nevíme, co se skutečně stalo a co ne. Kolotoč pomalu nabírá na obrátkách.
Daniel Mallory, ukrývající se za pseudonymem A.J.Finn je milovníkem starých filmů. Proto všechny ty detaily o černobílých snímcích, jejichž sledováním si naše hrdinka krátí dny. Mimoto taky často rozmlouvá s manželem a dcerou, kteří ji opustili. A až se tomu sama diví, rozpovídá se o své minulosti i na chatu v anonymní konverzaci. Možná by se měla holka mít na pozoru. Třeba není jediná, kdo se dívá. Fotografie, která ji zachycuje ve spánku, a která ji jednoho dne přistane v e-mailové schránce, je toho důkazem.
Minimálně jednou mi během čtení Ženy v okně spadla čelist. A jednou se taky pěkně rozklepala. To mě těší a za to děkuji. A slavnostně slibuji, že pokud se na českém literárním trhu objeví další kniha od tohoto autora, s radostí po ní sáhnu, i kdyby v názvu měla „ženu“ i „dívku“.
Hodnocení:
Autorka: Leona Šťávová
Napsat komentář