Robin je psychoanalytička, sama trpí panickými stavy. Vlastně je přestala mít, když se odstěhovala z rodného města Red Bluff, od záletnického otce, dvou sourozenců a nejlepší kamarádky Tary, která ji nepřekonatelným způsobem zklamala. Teď jí úzkost po letech znovu stahuje hrdlo, a to jen stačilo, aby se jí na telefonu ukázalo volání od její sestry Melanie. Jako terapeutka dobře ví, že minulost je s nimi neustále a že snahy to změnit, jsou doprovázeny spíše opačnou touhou “vrátit se k původnímu stavu”.
Robin se dozvídá, že jejího otce, jeho novou ženu Taru i její dceru Cassidy doma přepadli, postřelili a nyní všichni tři leží v kritickém stavu v nemocnici. Robin znovu míří do míst, kam se už nikdy nechtěla vrátit. Ale proč se právě ona z jejich přepadení hroutí? “Vždyť jde o lidi, s kterými jsi nemluvila víc než pět let. Lidi, které jsi skoro zavrhla.”
Tato rodina je cokoliv, jen ne harmonická. Která dcera by o svém otci v bezvědomí v nemocnici řekla: “Dobře ti tak, abys věděl.” O nikom se nedá říct, že by měl blízký vztah ke kterémukoliv členu rodiny. Panuje v ní spíše otevřená nenávist, než tolerance: “Jejich otec je darebák. Jiné slovo pro něj není. Jo, počkat… vlastně se najde spousta slov: grázl, hrubián, gauner. Co třeba: blbec, lotr, mizera? Ve skutečnosti existuje hromada slov, kterými by mohla svého otce charakterizovat, ale téměř žádné není lichotivé.” A každý si s sebou nese svá tajemství, která by za určitých okolností mohla být motivem k vraždě. Byl toho někdo z rodiny schopen?
Podle názvu knihy čtenář čeká, která dcera je ta opravdu špatná. I když vysloveně dobrá tam taky žádná není. Možná jen škoda, že se takto zúžil výběr “vraha/padoucha”. Oni i ti chlapi v této knize nejsou žádní svatoušci. Možná proto jsem si za celé čtení neoblíbila žádnou z postav. Od všech jsem jen čekala, co vyvedou. Robin je upjatá, neustále se všeho bojí a hroutí se. Její sestra Melanie je zase protivná od rána do večera a nejspíš i když spí. Rodinné vztahy jsou vylíčeny perfektně věrně. Vůbec jsem nepochybovala proč se postavy chovají tak, jak se chovají.
Z počátku jsem si musela zvyknout na styl psaní, kdy je hodně textu protkáno úvahami a pohledem do hlavy Robin, ale brzy jsem to překonala a pak už vše perfektně ubíhalo. Závěr mě překvapil, i když už jsem něco vytušila předem. Naštěstí nebyl gradován žádným zběsilým krveprolitím, ve kterém se někteří autoři vyžívají. Prostě a jednoduše povedený psychothriller z rodinného života.
Autorka Joy Fieldingová není žádná začátečnice, i u nás jí už vyšla již celá řádka knih. Na jejím psaní je poznat, že má vše promyšlené a ví, kam tím míří. Její fanoušci tak nebudou zklamáni ani touto novinkou Špatná dcera. Knihu bych doporučila i těm, kteří mají rádi napětí, ale obejdou se bez potoků krve. Dost možná si ji pak také zařadí mezi oblíbené autory.
Alena Hoferková Bouchalová
Napsat komentář