Ruperta Wyatta bychom s ohledem na počet titulů v jeho filmografii mohli stále považovat za nováčka. Takové pojmenování však vykazuje rysy nepatřičnosti, s ohledem na fakt, že znovuoživil látku Planety opic (v roce 2011 natočil Zrození planety opic), a to tak, že její koncept dokázal posunout (povýšit) a současně docílit vydařeného sladění blockbusterové podívané s psychologickou sondou. The Gambler, který nyní vychází na DVD/Blu-Ray nosičích, tématem, žánrem a komorností působí vedle Opic překvapivě, jenže kvalitativně nejenže nezaostává, navíc jen umocňuje mimořádnou citlivost a bravuru při práci s již existující látkou.
Za předlohu si totiž tentokrát Wyatt zvolil 40 let starý film českého rodáka Karla Reisze. Gambler tehdy zabodoval díky svému antihrdinovi, výtečně ztvárněného Jamesem Caanem. Nová verze si všechny podstatné dějové linie přebírá, významně však posouvá náladu filmu – a to díky odlišnému přístupu k ústřední postavě. James Bennett v podání Marka Wahlberga (ten hrál i ve Wyattově Zrození planety opic) prvoplánově neprahne po bolesti, neužívá si svou nemoc. Navenek radikálně omezuje emoční projevy, musíme mnohem více dohledávat, co se odehrává uvnitř hrdiny. Lze vypozorovat, že i přes nutkavou potřebu naprosto zvítězit (a opakované naprosté prohry) Bennett touží po osvobození. Jeho hráčství není gamblerství v jeho zjednodušené (či explicitní) podobě. Jde spíše o prahnutí po jiném Já. Po sebeuvědomění. To se projevuje nejvíce ve vypjatých, extrémních polohách – na samém dnu, když kupříkladu dostává rány pěstí od vymahačů dluhů, nebo na vrcholu, když dokáže násobit sázky. Pouze v těchto momentech jako by žil. Riskantně, ale s rozbušeným srdcem. Proto v samotném závěru, když ke katarzi dochází, se stává z Bennetta běžec, člověk-vzduch, to, co doposud bylo ukryto v duši, překlápí se do svalstva, do naprosto vyhecovaného rytmu srdce.
Gambler v uchopení nového remaku má v sobě mnohonásobně více odstínů. Aniž bych hodlal vyloženě porovnávat s předlohou, došlo zde k posunům, jež pevně stojí v propojení racionálních úvah o nitru nemocného člověka a kreativity, která myšlenkám dává i atraktivní vizuál. Do jeho nitra pronikneme i skrze velmi vydařený (a bohatý) bonusový materiál. Konečně po dlouhé době zase dokumenty, jež se nespokojí s obyčejnými záběry z natáčení a převyprávěním útržků děje a charakteristik postav. Tvůrci spíše nahlas uvažují a svěřují se se svými myšlenkovými pochody, se záměry, ať už při adaptaci scénáře, při režijní koncepci, práci s lokalitami či barevností a kostýmy.
Nepopírám, že film – i díky mé neschopnosti se zcela napojit na hrdinu (pochopit jej, soucítit s ním) a chladnosti v mimice Wahlberga – působí docela odcizeně a může se to projevit i na vašem vlastním hodnocení. Přesto jde o nadstandardně kvalitní podívanou – a když k tomu připočtete i bonusový materiál, nemůžete být nespokojeni.
Hodnocení: 85 %
Autor: Lukáš Gregor
Napsat komentář