Jodi Picoultovou kromě důrazu na cestu do nitra několika málo hrdinů charakterizuje obliba v konfliktech postavených na obtížně definovatelném rozhřešení. Patrně nejvýrazněji dané téma uchopila v mezinárodním bestselleru Vypravěčka, románu vystavěném na sváru dobra a zla, kdy ani jedno, ani druhé nemá zcela jasné kontury, byť by to na první pohled mohlo být jednoznačné. Vždyť zápletka vychází z hrůz páchaných na Židech za 2. světové války a Josef Weber, stařec, jenž se kdysi v Osvětimi „staral“ o ženské vězenkyně, by proto měl být jednoznačným středobodem černoty. Zvláště poté, když hlavní hrdinku, mladou Sage, s některými svými skutky seznámí. Důvod odkrytí jeho dlouhá léta zamlčované minulosti vyplývá z rozhodnutí nalézt u někoho oporu při odchodu ze světa. Sage mu má coby Židovka odpustit a pomoci se (sebe)vraždou. To ale netuší, že stále žijící Sagina babička kdysi Osvětimí prošla a Josefa Webera může identifikovat.
Anotace románu by mohla sice znít banálně, kolik knih s obdobnou zápletkou už na trhu existuje? To by se však v rukou Picoultové nemohlo postupně rodit bravurně vystavěné putování několika příběhy. Na každý se nahlíží z jiného úhlu pohledu, vzájemně se prolínají a všechny do jednoho atakují lidské svědomí, schopnost si uvědomovat své činy a odpouštět. Picoultová ale střet viny a odpouštění problematizuje. Má člověk mít vůbec právo odpouštět zprostředkovaně? Kde končí hranice soucitu a začíná spravedlnost?
Vypravěčka sklízí ovace a zaslouženě. Svým stylem si nezadá s dokumentární strohostí. Ve výpovědích Saginy babičky a vzpomínkách Josefa Webera úmyslně pracuje pouze se silou obsahu, nikoliv literatury. Naopak (zdánlivě) fiktivní příběh o upírovi, kterým prokládá zbylé roviny románu, obohacuje o decentní květnatost slov a jejich spojení. Vše má v knize své opodstatněné místo a dostatečný prostor pro vyznění. Vypravěčka rozhodně nepředstavuje co do tématu snadné čtení, stěží ji ale budete moci nechat na nočním stolku nedočtenou.
Hodnocení: 90 %
Autor: Lukáš Gregor
Napsat komentář