Tenhle komiks je ve svém žánru nejoceňovanější knihou posledních let. Posbíral řadu cen a chválu na něj pějí čtenáři i literární vědci. Zároveň je knihou, kterou zakázali ve spoustě amerických knihoven kvůli její otevřenosti v oblasti sexu. Neříkejte, že už tohle není důvod, abyste po ní dychtivě sáhli?
Jedno obyčejný léto je společným dílem mladých autorek a zároveň sestřenic Jillian Tamakiové a Mariko Tamakiové. První zmíněná dáma už nějakou dobu patří k uznávaným ilustrátorkám a kreslířkám komiksů. Ve své tvorbě se zaměřuje na dospívající mládež a ve světě ji proslavily série o čarodějkách či škole pro mutanty. Její sestřenice Mariko je kanadská scenáristka a spisovatelka. Debutovala v roce 2008 lehce kontroverzním komiksem z dívčí katolické školy.
Obě dámy se nebojí šokovat, a protože nenávidí přetvářku, píšou a kreslí knihy, které jsou až příliš často nestravitelné pro určitou část publika. Ostatně, přesně takový osud měl i komiks Jedno obyčejný léto. Nechci vám nic podsouvat, ale už teď je jisté, že u téhle knížky platí, že co čtenář, to názor. Nakladatelství Paseka knihu doporučuje čtenářům od třinácti let a přiznejme si, že to není vůbec špatný nápad. Ačkoliv je to z jiného důvodu, než byste si mysleli.
Hlavními hrdinkami příběhu jsou dvě dívky. Rose a Windy se potkávají jednou za rok, když jejich rodiny tráví prázdniny u oceánu. Dosud byly jejich prázdniny plné dobrodružství a ztřeštěných kousků, ale teď poprvé si obě dívky uvědomují, že už nejsou naivními dětmi. Stávají se z nich ženy, což je těžké samo o sobě. Rose a Windy se snaží zapadnout do party místních puberťáků a Rose navíc ovlivňuje problematický vztah jejích rodičů.
Dívky si povídají o sexu, řeší svá měnící se těla, ale zrovna tahle část je spíše úsměvná a roztomilá. Nebo by vás šokovaly řeči o zvětšujícím se poprsí a dvojsmyslné hlášky, jakými je častují neomalení kluci? O něco horší je to v partě místních. Tam se odehraje cosi, co by vydalo na samostatnou knihu. Dívky jsou konfrontovány s realitou a vy si nejspíš budete říkat, že tohle autorky už trochu přepískly. Největší nálož vám ale naloží rodiče Rose.
Postupně se budete dozvídat, co se jim přihodilo, a zřejmě nebudu jediná, kdo bude mít pocit, že autorky nemusely být v jistých věcech až tak sdílné. Místy je Jedno obyčejný léto brutálně upřímné. Netvrdím, že to nezvládnete, ale umím si představit, jak tyhle pasáže pobouřily americké puritány. Dospívající ocení Jedno obyčejný léto jako dobrodružný příběh, v němž jsou pro autorky rovnocennými partnery. Jejich rodiče nahlédnou do světa svých dětí a zjistí, co dnešní mladá generace řeší a co ji trápí. A co babičky a dědečkové? Inu, ti by knihu možná měli přenechat mladším. Jinak přijdou o iluze ohledně svých miláčků. Což by se stalo hned, jakmile jedna z dívek otevře pusu a počastuje vás svým pubertálním slangem.
Jedno obyčejný léto šetří slovy, ale přesto se oběma autorkám povedlo vytvořit melancholickou atmosféru jednoho zapadákova, kde lišky dávají dobrou noc a kde se všichni znají. Charaktery jednotlivých postav poznáte z jejich chování a klobouk dolů před parádními a výstižnými černobílými ilustracemi. V knize nechybí ani lehce potrhlý humor, který vyváží tragické události, jichž jsme svědky. Stručně řečeno, Jedno obyčejný léto je neobyčejný příběh o dvou zdánlivě obyčejných dívkách, které právě vstupují do světa dospělých.
Veronika Černucká
Napsat komentář