Dění okolo Novy vyústilo v několik mezinárodních arbitráží a Česká republika byla nucena v roce 2003 zaplatit původním zahraničním investorům za zmařenou investici více než 11 miliard korun.
Jak na začátku knihy zaznívá, „řada odborníků, novinářů a pamětníků si později kladla otázku, jak je možné, že tento původně tak zmatený projekt ovládl mysl a životy tolika obyčejných lidí.“ (s. 20) Nemusíte být ani odborníkem, novinářem nebo pamětníkem, stačí mít bystrou mysl a hlavu k přemýšlení a ne pro parádu, abyste se ptali na totéž. Jan Vávra pečlivě dokumentuje celou situaci, vykresluje mocenské poměry, vlivy a okolnosti vzniku televize Nova. Víc než pět let byl šéfredaktorem a ředitelem zpravodajství. Působil v televizi i v době, kdy Vladimír Železný už nebyl jen ředitel, ale také čím dál větší kriminálník, který se opojil mocí a neudržel balanc. Jako slušný člověk před českou veřejností skončil, když vypluly na povrch poměry mezi ním, investiční společností CME, IPB, Radou pro rozhlasové a televizní vysílání atd. To, že jej mnoho lidí stále považuje za celebritu, které se podařilo rozjet s ohromným úspěchem první komerční televizi v polistopadové éře a nevidí/nechtějí vidět jeho prohřešky, je při nejmenším smutné a zarážející. Nutno dodat, že se na konci devadesátých let Vávra se Železným pracovně i lidsky rozešel.
Jan Vávra čtivě popisuje, jakou mocí televize Nova disponuje i jakou nemocí trpí. Dávkuje informace, budí otázky, vzbuzuje emoce ve správný čas. Zpočátku na mě kniha působila jako povídání starého pána, který se potřebuje vypsat. Čím dál jsem ale pokračovala, tím více mě kniha bavila. Hlavně proto, že jsem tam objevila ty „třaskavé“ informace, které jsem čekala již od začátku. Vždyť titulek jakoby říká: „Odhalující a kompromitující informace zaručeny!“. Zajímavé je sledovat mocenské poměry mezi TV Nova a politiky. Pro ty čtenáře, kteří čekají vhled do tehdejší situace, bude kniha jistě dobrou volbou.
Během čtení jsem několikrát pomyslela na to, jak by se mi hodila graficky zpracovaná časová osa s milníky sledující vývoj TV Nova a lidí okolo ní. Pro ukotvení v čase. A taky proto, že když Nova vznikla, tak já se učila prví slova, tudíž se moje vzpomínky točí spíše okolo barbín a později maximálně okolo pořadu ESO, a nikoliv okolo opoziční smlouvy nebo IPB. Stejně tak by se hodil přehled hlavních aktérů – velice krátce, jejich medailonky a s kým to tehdy hráli tenis a golf. Když půjdu ještě dál – takového mocenského pavouka by ocenil každý. Bez ohledu na to, zda v době vzniku Novy chodil v plínkách jako já. Jistě by to knihu učinilo atraktivnější.
Pomůžu si ukázkou z knihy, abych ukázala, proč byste si ji měli přečíst – ať jste studenti žurnalistiky nebo zkušení novináři, nezúčastnění televizní diváci, politici, „markeťáci“ či mediální odborníci:
„Naši politici mají tendenci vždy přeceňovat vliv médií, která činí odpovědnými za své nezdary, ale na druhou stranu je ochota Čechů a Češek věřit tomu, co vidí na obrazovce, zcela neuvěřitelná. Snad z toho důvodu, že neexistovala a dosud neexistuje něco jako mediální výchova, je televize stále pro většinu národa zjevením samotné pravdy. O pravdivosti pohyblivého obrázku doplněného vhodným komentářem nepochybují nikdy. Pokud by viděli jednu a tu samou událost na vlastní oči a pak v televizi, tak budou věřit té v televizi.“ (s. 152)
Jde samozřejmě o jednu výpověď. I tak si myslím, že je potřeba brát ji v úvahu, přemýšlíme-li o české mediální scéně, postavení TV Nova i Vladimíra Železného. Vyměňte jeden večer u televize za večer s knížkou, která sic není dokonalá, ale zcela jistě obohacující. Určitě vám to dá víc, než večer s Babicou nebo 159. řadou nějaké další talentové soutěže.
Jan Vávra (nar. 1954) vystudoval herectví na divadelní fakultě AMU v Praze. Do roku 1990 se živil jako herec, působil v pražských divadlech, například v Činoherním klubu a hrál ve filmech, například v Kalamitě Věry Chytilové. Zároveň s několika přáteli vydával samizdatovou revue Prostor. Po pádu komunistického režimu začal pracovat jako novinář, byl šéfredaktorem týdeníku OF Fórum a komentátorem Lidových novin. Podílel se na vzniku TV NOVA, kde působil více než pět let jako šéf zpravodajství a moderátor nedělní politické diskuze Sedmička. V současné době je ředitelem televizní produkční společnosti a píše komentáře pro Český rozhlas. V roce 2008 vydal román s autobiografickými rysy V krajině prorostlého bůčku.
Hodnocení: 71 %
Autorka: Anežka Adamíková
Zdroj obrázku: Lidovky.cz
Napsat komentář