David Satter je americký publicista (nar. 1947), odborník na Rusko a bývalý Sovětský svaz, kde dlouhé roky jako novinář působil. Je autorem několika knih o Rusku, na základě jeho první knihy Věk blouznění z roku 2001 byl natočen i dokumentární film, jeho druhá kniha Tma na úsvitu – Nástup ruského zločinného státu vyšla v roce 2008 v češtině.
V nejnovější knize Čím méně víte, tím lépe spíte, kterou v květnu 2016 vydalo Yale University Press, se Satter věnuje Rusku posledních dvaceti let, období od zániku Sovětského svazu a přechodu od socialismu ke kapitalismu. Satter se zabývá hlavně událostmi, které umožnily posílení moci prezidenta a nástup mafiánské oligarchie, která je bezprostředně propojena s vládnoucí mocí.
Velkou pozornost patří bombovým útokům na bytové domy v Moskvě, Volgodonsku a Bujnaksku na podzim 1999. Éra Borise Jelcina se tehdy chýlila ke konci, země se zmítala v ekonomické krizi po divoké privatizaci a popularita prezidenta byla na jednociferném čísle. Právě v té době došlo k útokům na čtyři bytové domy, při kterých zahynulo více než 300 osob a dalších 1000 lidí bylo zraněno. Dobře si na to pamatuji, v létě 1999 jsem jela do Ruska poprvé, bylo to v době, kdy tehdy populární skupina Buty bodovala s písničkou Do Ruska (Do Ruska, tam já bych se bál). Satter se v knize pokouší dokázat, že za útoky nestáli islámští teroristé ze Severního Kavkazu, jak tvrdilo oficiální vyšetřování, ale ruská zpravodajská služba FSB, která tím ospravedlnila před ruskou veřejností rozpoutání války v Čečensku a vynesla na vrchol popularity dosud nevýrazného premiéra Vladimíra Putina.
Satter se podrobně zabývá i dalšími teroristiskými útoky v divadle Na Dubrovce a ve škole v Beslanu. V obou případech panují velké nejasnosti zejména ohledně použití hrubé síly vůči útočníkům, otravného plynu a těžkých zbraní, které přispěly k vysokému počtu obětí útoků (v Beslanu bylo zabito více než 330 civilistů, z toho 186 malých dětí, v divadle Na Dubrovce zahynulo přes 170 lidí). I tyto útoky velmi posílily Vladimíra Putina v roli neohroženého bojovníka proti islámskému separatismu. Důležitá pozornost je věnována i odklízení politických protivníků (vraždám Litviněnka, Němcova, Politkovské), anexi Krymu nebo manipulacím s veřejným míněním a s výsledky voleb. V zemi, kde je tradičně hodnota lidského života velmi nízká, se na oběti tolik nehledí, zvlášť v případě, kdy poslouží vyšším zájmům.
Kniha Davida Sattera na mě docela zapůsobila. I když je mi jasné, že řada tvrzení má spíš konspirační charakter, popis toho, jak to v Rusku chodilo a chodí je velmi přesný a vyčerpávající. Pohled zevnitř, dobové statistiky, dokreslující příhody (znamením doby byl plakát, na němž krásná žena svému příteli říkala: „Máš obě ledviny, tak co bys neměl dost peněz na dárky?“), to vše přináší obraz marasmu doby, ze kterého mrazí a který otevírá oči. Mou oblíbenou knihu běloruské nobelistky Alexejevičové Doba z druhé ruky Satterova kniha nepředčila, ale z hlediska dobových reálií ji velmi dobře doplňuje. 170 stran s potencionálem způsobit noční můry.
Autorka: Hana Kubíková
Hodnocení:
Napsat komentář