Neklidné Sarajevo

12. 7. 2016 v 09.37

Předsudek, že komiks je pouze pro děti, nebo pouze o superhrdinech, se snad už i v našem prostředí podařilo vymýtit. Přesto děl, která by vycházela ze skutečných událostí a opírala se o jejich co nejautentičtější adaptaci do světa „kreslených oken“, u nás vyšlo velmi poskrovnu. Portfolio se však nyní rozšiřuje o další kousek, Fax ze Sarajeva.

Joe Kubert (1926-2012) v roce 1996 představil komiksové ztvárnění půl druhého roku života svého přítele, Ervina Rustemagiće, podnikatele a uměleckého agenta. Rustemagić se zkraje roku 1992 i se svou rodinou (ženou a dvěma dětmi) vrátil do rodného Sarajeva, v domnění, že válečné napětí spojené s rozpadem Jugoslávie opadá. Jenže to nejhorší teprve přišlo. Konflikt v Bosně a Hercegovině probíhal mezi léty 1992 a 1995 a patřil k vůbec tomu nejhoršímu, co balkánské pnutí (trvající až do roku 2001) postihlo. Jen obléhání Sarajeva si vyžádalo více než 10 000 obětí a pětinásobek zraněných. A právě případ rodiny Rustemagiće, respektive kniha Fax ze Sarajeva napomáhá, abychom nevnímali tuto tragédii pouze jako kapitolu z dějepisu a coby sadu statistických údajů, nýbrž skrze osud jedné rodiny nahlédli do událostí etnických čistek, masového a systematického vyvražďování, které se půl století po druhé světové válce znovu vrátilo do Evropy. A svět tomu de facto pouze přihlížel.

Kubertův text i kresba tak více než cokoliv jiného slouží jako skvělý příklad angažované výpovědi, angažované ne snad pro nějaké subjektivní ohýbání reality, ale pro jednoznačný úmysl – bez patosu předložit světu obraz Zla, které mezi námi stále číhá. A protože si svět už na dokumentární fotografie, reportáže a počty mrtvých jaksi zvykl, Kubert si vypomáhá příběhem. A stylizovanou kresbou. A lidskostí, kterou do příběhu vnáší, respektive ji nepotlačuje, nevynechává ani prvky odlehčení.

Fax ze Sarajeva funguje jako určitá mozaika – skládanka, neboť Kubert vedle sebe klade komiksová okna a korespondenci, kterou Rustemagić se svými přáteli v Evropě udržoval – aby to „se zdravým rozumem ustál“, ale také aby mohl docílit emigrace své rodiny ze Sarajeva.

Tématem (neuhasitelnou touhou po záchraně a bezpečí), ale i výstavbou (události gradují, jak z hollywoodského filmu) si Kubertův komiks zaslouží známku Výborně. Slabší, byť jde o značně subjektivní hodnocení, je naopak v kresbě. Nápaditost a dramaturgické vyžití nalezneme pouze v práci s barvami. Výtvarný styl naopak moc invence nepobral a může být dost snadno zaměnitelný za standardní (tzn. řemeslně stále nadprůměrnou) mainstreamovou americkou produkci. Z ilustrací jako by se vytratila snaha o hlubší typologii postav (a vlastně i vzhled více odkazuje na USA, než na Balkán) a dokonce i život. Ten najdeme pouze v textu a promluvách postav, nikoliv v jejich tvářích.

Svou výtku by si ale zasloužil i epilog. Kubert sesbíral fotografie Karima Zaimoviće, mladého fotografa, který na válku doplatil svým životem a jemuž je kniha věnována, doprovodil je však komentářem členěným dle předchozích kapitol vyprávění, a tak dochází ke zbytečnému zdvojení informací. Fotografie by mohly promlouvat dost dobře samy za sebe, pouze s jednoduchými popisky.

Hodnocení: 80 %

Autor: Lukáš Gregor

Komentáře k článku

(Nebude zobrazen v komentáři)

Související

Mohlo by vás zajímat

Náš web zlepšujme pomocí cookies. Do vašeho zařízení ukládáme také cookies třetích stran. Pokud nám dáte souhlas, můžeme náš web také přizpůsobit podle vašeho chování při jeho prohlížení a s vaším souhlasem tyto informace také předat reklamním společnostem a sociálním sítím, aby vám zobrazily cílenou reklamu nebo za účelem e-mailového oslovení. Svůj souhlas můžete odvolat a vybrané cookies odmítnout prostřednictvím linků níže. Více informací Změnit nastavení Rozumím