Hlavní hrdina August je (Ne)obyčejný kluk v pravém slova smyslu. Když se mi knížka dostala do rukou, moc se mi její název nelíbil. Přišel mi vzhledem k příběhu příliš… no, obyčejný. Ale po přečtení jsem pochopila, že funguje dokonale. Originální Wonder, tedy zázrak, by česky zněl možná až moc pateticky. August se sice cítí a chová jako normální kluk, ale ani trochu tak nevypadá. Narodil se s deformovaným obličejem, a to, že přežil, je opravdu takový malý zázrak. Teď poprvé nastupuje do školy. Do páté třídy. Jak bude snášet užaslé pohledy spolužáků? A kdyby tak zůstali jen u pohledů… Děti v tomhle věku dovedou být neuvěřitelně kruté k někomu, kdo vypadá trochu jinak než oni. Ale August se s tím vyrovnává obdivuhodně, což koneckonců člověk od podobné knížky čeká. Navíc má báječné zázemí, rodiče ho milují a má i skvělou sestru. Ta však právě nastoupila na střední školu a občas doslova cítí vinu za to, že je na rozdíl od svého bratra normální.
Knížka je výjimečná také tím, že v ní nejde jen o Augustův příběh, ale o příběhy všech lidí kolem něj, kteří s ním mají něco společného. Několikrát se prostřídají vypravěči, takže na vlastní kůži pochopíme, jaké to je mít takového bratra, kamaráda či „nepřítele“. Musím říct, že tyhle pasáže mě bavily nejvíc. A kapitoly, které jsou vyprávěny z pohledu Augustovy sestry Vii se mi zdály nejzajímavější. Via (celým jménem Olivia, odteď jí tak říkejme, přeje si to, nová škola, nové jméno, nová identita…) má svého malého brášku moc ráda. Ale občas je toho na ni moc. Přece jen se odjakživa všechno točilo jen kolem něj a ona byla trochu stranou, protože ona je ta zdravá. To se každému časem začne zajídat, všichni potřebujeme být pro své nejbližší těmi nejdůležitějšími. Ale Olivia má báječnou povahu a tahle její potíž vede jedině k tomu, že se stydí, protože se stydí za svého bratra.
Augustův příběh má v zásadě velmi pozitivní vyznění. Až jsem uvažovala, zda není pozitivní až moc. Veškerá nenávist, která kolem něj byla, vyprchá a ústřední nepřítel zmizí z jeho školy. Nejsem si jistá, zda je to opravdu možné. Zda jsou toho děti v tomhle věku schopné. Zda toho pozitivna v téhle knížce nakonec není až příliš mnoho. Ale asi je to tak správně. Divnost se po chvíli okouká a přestane být „zajímavá“. Děti si na Augusta časem „zvyknou“ a budou ho vnímat opravdu skoro jako obyčejného a normálního kluka. Ale jak je to těžké dokazuje i sám ředitel školy, dospělý člověk s otevřenou myslí. I on hledá na Augustovi zvláštnosti, kde nejsou. Zářným příkladem toho je, když mají děti za úkol nakreslit samy sebe coby nějaké zvíře a August si vybere kachnu:
„…ale proč právě kachna? Kvůli té pohádce… jak se z ošklivého kachňátka vyklube krásná labuť?“
„To vůbec ne,“ rozesmál jsem se a vrtěl jsem hlavou. „Ne, já si myslím, že vypadám jako kachna.“
„Aha!“ Ředitel na mě vykulil oči a začal se smát. „Opravdu? Hm. Tak vidíš, já jsem v tom hledal nějaké symboly a metafory a… někdy je kachna prostě jen kachna!“
Hodnocení: 85 %
Autorka: Tereza Pecková
Napsat komentář